PODZIM 2011

Rok se nezadržitelně mílovými kroky blíží ke svému studenému zakončení a také k nejkrásnějším svátkům v roce... k Vánocům, které mám ze srdce ráda....ale to je ještě daleko...nebo ne? Supermarkety nabízející již od září různé Vánoční balíčky jsou trošku depresivní a neptařičné....kde je ono kouzlo a jedinečná předvánoční atmosféra.....míjím proto tyto neduhy konzumní společnosti s klapkami na očích a dělám, že je nevidím.

Slábnoucí sluneční paprsky se snažím využít co to jen jde, společně s celou naší psí smečkou....Přesto, že už máme k dispozici velkou zahradu, vyrážíme, když to čas dovoluje na procházky minimálně v okolí města... Milou společnost nám občas dělá i kamarádka Ivča s borderkou Ebkou. To jsou holky šikovné, mají už složeno OBZ, tak jsou pro nás vzorem a inspirací....šahám si do svědomí a slibuji, že nebudeme v zimě jen sedět na gauči, ale i pilně pracovat na výchově především dorostenky Kamilky. Vyrazili jsme tentokrát nad mohelnický Křemačák (rybník), kde nás překvapil výlov a spousta lidiček kolem, kteří byli neméně překvapeni z naší no, mírně početnější a různorodé smečky :-)) U kapličky se Duffy zvládla totálně obalit do bodláků, takže první desetiminutová zastávka spočívala ve "znovuzpojízdnění" Duffči, která trpělvě našemu vyprošťování pichlavých poťouchlostí držela...holt to mám za to, že jsem místo po ní co vyvádí, koukala po právě procházejícím překrásném výmarském ohaři :-)) na poli bylo překrásně, celou naši rodnou Mohelnici jako na dlani, výhled až do daleka na věznici na Mírově na západě, na severu podhůří jeseníků a psi šťastní a nabírající všechny pachy co se jim jen do čumáčků vešly....chyběla nám jen Enie, která se vzorně stará o svoje krásná miminka, druhá a nejspíše poslední v tomto roce v naší stanici. No a Ciroušek přeci jen téměř desetiletý již potřebuje zátěž dávkovat, tak hlídal spolu s ní krb domova.

Pejskové netvoří naši domácí zvířenu jako jediní :-) je třeba se také postarat o ostatní....zazimovali jsme naše krásné žluté kakariky a slíbili jim, že možná ještě pořídíme kamarády v barvě sytě zelené, aby se necítili osamoceni. Vyfotili jsme zachráněná koťátka, která u nás našla dočasný azyl, protože kamarádka, která se jich ujala zase poskytla azyl zachráněným chrtům z Irska, kde by je čekalo to jedinné - neběháš dost rychle? = nezasloužíš si žít :-( no a tak všichni zachraňujeme či pomáháme a doufáme v lepší život pro azylanty.... Taky naše rodinka džungarských křečíků si podala žádost o nové bytové podmínky, protože čítá momentálně sedm členů, na ty se snad dostane času příští víkend.... přeji všem tak ktásný podzim jako prožíváme u nás Jongalíků!