VÝLET NA SLOVENSKO - GRAND PRIX SLOVAKIA 2011

Nemusela jsem dlouho váhat, zda přihlásit tři výstavy v jednom víkendu. Skýtalo to několik pozitiv. Za prvé "ekonomická" možnost potenciálního zisku tří titulů od tří dle propozic lákavých rozhodčí, Nikita už svým věkem nekonkuroval Colinkovi, no a v neposlední řadě víkend u Slnečných jezer strávený společně s majteli Colinka a Bastíka, kteří jsou stejně jako my založením pohodáři. Celý víkend byl samozřejmě díky třem výstavám náročný pro nás i psy. Na relax a regeneraci bylo ale dost času. První výstava se konala hned na severním břehu Slnečných jezer a přivítalo nás oproti ČR počasí ala sahara. Byli jsme však vyzbrojeni a ihned  "tasili" přístřešky. Duffynka využila možnost značně se zráchat v jezeře a vyloženě se užívala že jí se výstava rozodně netýká a celé odpoledně se placatila pod deštníkem. Posuzování bylo svižné, kruh prostorný, rozhodčí příjemný, a přesto, že konkurence u krysaříků bohužel na Slovensku není tak veliká, tak posuzoval velmi důkladně. Titul nejvyšší BOB si odnesl ten den očekávaně Bastien, předvedl se moc hezky v pohybu. Pár slov s rozhodčím nakonec, mimo jiné prohlásil "uznání plemene byste měli směřovat na Evropskou výstavu v roce 2014, je to nejlepší příležitost pro vaše plemeno". Uvidíme zda to tak bude, kéž by a rozhodně bych u toho nechtěla chybět. Než jsme se stačili rozkoukat , vypadala obloha během pár minut na to, že se přiřítí konec světa a tak jsem velmi ocenila, ten den poprvé použitý "kočárek", který jsem Jongalíkům pořídila pro především výstavní účely. Přeprava s ním je mnohem jednodušší, pohodlnější a rychlejší. Konec světa se kupodivu nekonal, bouřka se vydala jiným směrem no a my se jeli ubytovat a následně projít kolem jezera. Psi si to užívali, byli spokojení, na pokojích okamžitě obsadili strategické pozice v posteli a na balkoně.

Ráno jsme posnídali výborné koláče od Pavliné maminky a čekala nás cesta do Nitry. Na první pohled její výstaviště nepůsobí až tak okázale, ale vystavovatelům poskytuje komfort který potřebují. Obvykle dostatek místa kolem kruhů, prostorné větrané haly, příjemný personál, plochy na venčení, prodejní stánky s potřebami pro psy a různými pochutinami včetně čerstvých trdelníků. Některé věci se mohou zdát jako banalita, ale při mnoha hodinách strávených na výstavišti člověk ocení jistý komfort a pohodlí pro sebe i pro psy. Teplo tento den rozhodně nebylo na ústupu, ba naopak a tak jsem litovala kavkazáky a jim podobné, přeci jen krysky teplo ocení více. V našem kruhu se nejprve posuzovali dobrmani, což byla docela hezká podívaná a vyhrála i moje favoritka, bohužel s kupírovanýma ušima, to jedinné mi na ní kazilo dojem. Následně se měnili rozhodčí a přišel nám neznámý p. Vojtek. Sympaťák, který se dobře choval ke psům a uměl ocenit dobré předvedení handlerem. Každý rozhodčí má jiné oko a proto jsou výstavy zajímavým sportem. "Zalíbíme se dnes?" Tato otázka od rána nahlodává nejednoho účastníka. Den sobotní tedy byl dnem Colinkovým a rozhodčí ocenil především jeho suveréní projev, ladný pohyb a pevný hřbet, celkově tedy Colin CAJC, BOJ, Grand prix Slovakia junior winner 2011. Po skončení posuzování už jsem se těšili na osvěžení pivem - především mužská část teamu a na sprchu - dámské osazenstvo. Žádná velká procházka se nekonala, protože bouřka se honila kolem dokola, až se přihnala i k jezerům. Po horkém dni to bylo příjemné osvěžení a navíc před jejím vypuknutím jsme se stihli přesunout do nedalekého hotelu na skvělou večeři.

Všichni jsme se v nedeli ráno shodli, že jsme se vyspali lépe než noc předešlou, možná to byo už únavou, každopáně nedělní ráno jsemnemohla dospat a tak, abych nebudila zbylé osazenstvo (psi to samozřejmě hned prokoukli že jsem vzůru), rychle jsem se oblékla, nečesána nemyta sebrala foťák, pamlsky, vodítka a už jsme si to pátou hodinou ranní štrádovali kolem jezera na procházku. Bylo překrásně, slunce postupně zalévalo celou plochu jezera, psi si to evidentně užívali i když obvykle by si v pět ráno jen poťukali na čelo jestli jako sem normální je tak brzo tahat ven...běhali, zkoumali, pošťuchovali se, jako rozverná štěňata. Když jsme se vraceli, potkali jsme už i Peťu s klukama, tak byla smečka kompletní. Vzniklo i pár hezkých momentek. Lepří začátek výstavního dne si snad neumím představit. Příjemný vstup do nového dne, až se mi trošku nechtělo opět nasednou, sbalit už všechny věci a odjet vstříc poslednímu klání. Nedělní rozhodčí pan Tibor Havelka, patří mezi ty, před nimiž má člověk opravdový repspekt, jeho posuzování si velice vážím. Z jeho posuzování totiž člověk "něco má" - každé umístění psa nahlas okomentuje a zdůvodní a toho dne mi i velmi hezky odůvodnil proč - "já nemusím mít vždy pravdu, ale lidi mají právo vědět, proč jsem to udělal", což je myslím přístup více než korektní. Pro "souboj" o titul nejvyšší BOB, toho dne byla vybrána Galánka spolu s jejím synem Bastienem, tedy rodinný souboj jak se patří. Samozřejmě již zasloužilá matka konkuruje o něco hůře psovi v plné síle a kráse a Bastienovi BOB samořejmě moc přejeme, jako by byl náš.

Víkend opravdu moc krásný, jak výstavně, tak i volnočasově, v nedělním odpoledni již zbývalo jen zrekapitulovat výsledky, abychom zjistili, že hafici dojeli několik šampionátů. Pak už utratit poslední Eura a tradá domů. S Pavlou a Petrem jsme se ještě potkali na Rohlence na kafíčku a občerstvení a pak už jsme na sebe jen u Olomouce zamávali a jeli každý svou cestou...Opět jsem si uvědomila jak se člověk díky psům seznámí s fajn lidmi, které by jinak nikdy nepoznal, jsem za to vděčná....