NVP OSTRAVA 13.4.2013 - rozhočí Petr Řehánek (CZ)

 
Fotografie Jongal a Jirka s Verčou, majitelé Champagne :-)

Ostravská národní výstava nepatří k mým nejraději navštěvovaným. Dojem obvykle vylepší, pokud vysvitne sluníčko, což se tentokrát stalo a tak bylo možné jít se projít ven ze stísněného výstavního areálu a nasát energii z paprsků. Objektivně je třeba říci, že i organizátoři se snaží o lepší podmínky, takže kruhy už bývají prostorné, již tradičně vybaveny širokými koberci. Ráno jsme dorazili včas, ale hned náš rozlet zarazila předlouhá fronta při přejímce, kterou jsme strávili povídáním s ostatními vystavovateli, takže utekla přijatelně rychle. Uvnitř už na nás čekala malá Champagne s páníčky a viditelně pookřála, jen co uviděla kamarády, které zná. V kruhu si vesele se všema hopsala spokojená jako želva.

Výstava jako taková poskytla spoustu typicky výstavních vjemů, které z výstav dělají výstavy. Je to zábava lidí a psi jsou velmi hodní, pokud s námi chtějí ochotně toto absolvovat. Příjemným pro nás tentokrát bylo, že jsme na posouzení nemuseli čekat dlouhé hodiny, ale naopak před krysaříky bylo jen sedm pejsků. Rozhodčí Petr Řehánek byl příslibem přísného, ale korektního přístupu k posuzování tak jak jej známe, patří k těm myslím pro naše plemeno opravdu renomovaným posuzovatelům, koneckonců posuzoval i poslední Světovou výstavu krysaříků konanou v Německu. První šel na řadu Harry (Haarlem Black Jongal), kterému jsem moc přála, aby se mu předvedení povedlo lépe než na poslední akci. Palce, které jsem mu držela, zabraly a jeho předvedení až na to, že je to prostě ještě takový rozevlátý puberťák nebylo co vytknout. Čekatelství junioršampionátu tedy bylo doma J, o Best of junior ho porazila přeci jen kultivovanějším způsobem se pohybující fenečka. Dalším z našeho Jongalího teamu byl Griffin, který se standartně dobře předvedl, jeho předností je, že i ve statice na stole je schopen vydržet v pěkném postoji umožňujícím rozhodčímu psa dobře zhodnotit, pěkné ocenění a posudek si tedy odnesl i on. Malá Champagne evidentně v kruhu postrádala kamarády, se kterými si to tam zkoušela. Sama se poprala s úkolem jako štěňátko, tudíž se pohyb řídil více jejími přáními, než páníčkovými J zvládli to ale, já jsem moc ráda, převažují ty pocity pozitivní a to je důležité. Navíc známka Velmi nadějná rozhodně nepoukazuje na to, že by vykazovala závažné exteriérové nedostatky. Ketty (Drchnička Edjami), ta je prostě stále happy, hlavně když je co nejblíže u mě. Ve své třídě vítězů měla jednu konkurentku, tak jsem byla zvědavá, jak to spolu zvládneme. Druhá fenečka zase tak happy nebyla a tak jsme jí solidárně nechali celý půlkruh rezervu, abychom ji ještě více při předvádění nerušili. Sportovní chování, které je v kruzích málokdy vidět…já sama také ocením, když se mi soupeř nelepí na záda… Ketty dlouho trvalo, než se pro výstavy trochu zklidnila a i dnes je neustále v pohybu s vrtícím ocasem J, ale jen vrtící ocas by asi k vítězství nestačil, je pravdou, že jsem byla velmi spokojená s kondicí Ketty, kterou má čtyři měsíce po odchodu svých štěňátek vynikající, jak v srsti, tak v osvalení. První místo a titul Národní vítězka jsem jí tedy moc přála. Klání o titul nejvyšší si rozdali tři krysaříci, fenečka s titulem BOJ a naše Ketty s Griffinem. Dík patří Zuzce, která je už skoro pravidelnou handlerkou Kettulínky, která krásně chodila, a kupodivu tentokrát Griffin mě zlobil a otáčel se za ní. I proto pan rozhodčí chtěl vidět tyto dva v pohybu paralelně vedle sebe a tam se nám podařilo oba předvést myslím moc pěkně. V pohybu jsem ale věděla, že je rozhodně lepší Griffin a viděl to asi i pan rozhodčí, titul BOB zadal jemu. Uf….tak napětí z nás mohlo spadnout, výstavní „práce“ byla pro tuto chvíli za námi a čekala nás další, také příjemná fáze a to jít obejít obchůdky a nakoupit dobroty pro psiska.

Na výstavách byla těm majitelům, kteří se odpoledne zúčastnili přehlídky národních plemen, vracena polovina výstavního poplatku. Velmi vítaná to podpora národních plemen…přehlídky bývaly velmi pěkné a vystavovatelům alespoň vrácené finance kompenzovaly to, že zůstali na výstavě déle. Toto ČMKU v lednu letošního roku zrušilo a ponechalo pořadatelům jen možnost to takto dělat dále. Myslím, že bylo velmi nekorektní od pořadatele Národní Ostravy, že vracení poplatků neuskutečnilo přesto, že měli toto uvedeno v propozicích. Odpovězeno na dotaz nám bylo „máte prostě smůlu no, bohužel“. Ostudou to bylo i proto, že toto mnoho zahraničních vystavovatelů zjistilo až na místě. Toto se fakt nepovedlo.

V závěrečných soutěžích tak nastoupil už pouze Griffin, kde uhájil třetí místo ve velké národní ceně, ve skupině neuznaných plemen se mu už tolik nedařilo, bylo vidět, že je unavený a hlavně obklíčení velkými plemeny nesl nelibě J Celkové příjemný, ale náročný den tedy byl za námi a mimo několika pohárů od mini až po obří ze soutěží jsem, si odvezla taky nechtěný suvenýr, bolest zad J Můžu alespoň prohlásit, že bermudský trojúhelník, jak jsem Ostravu nazývala, protože se mi co se výstavních úspěchů týkalo nikdy v tomto městě výrazně nedařilo, byl pokořen J, třeba zase někdy zavítáme…