MVP Nitra 20.3.2011

Slovenské výstavy jsem se naučila postupem času pravidelně navštěvovat i přes změnu měny na Euro :-) Slovenština je nám blízký jazyk a člověk se tam cítí tak nějak doma. Občas, když už po "nastěhování se" k výstavnímu kruhu v poklidu na chvíli sednu a pozoruji se zájmem okolní dění, stále mě nepřestává překvapovat kolik lidí je ochotno brzy ráno vstát a vrhnout se do výstavního víru se směsicí spousty příchutí - rodosti, napětí, očekávání, vítězství, společenských setkání, někdy i nenaplnění očekávaného, prohry , zklamání, pocit ukřivdění... Guláš tohoto všeho poskytuje nezaměnitelnou atmosféru výstav. Ne vždy musí jít pozitvní vjemy ruku v ruce s pozitivními výsledky a hodnocením psa a stejně tak naopak to že dopadneme "špatně" nemusí jít nutně ruku v ruce s negativními pocity. Je to soutěž, je to hra a vystavovatel je do ní ochoten neustále vstupovat a snažit se uspět :-) Proč takto začínám?.... Přes to, že účast opravdu malého počtu zástupců našeho plemene neskýtala příliš možností pro ten pravý ořechový "adrenalin", ten byl dopřán pouze Colinovi ve třídě mladých, tak i tak jsem měla po dni dobrý pocit z příjemně stráveného času pro naše plemeno. A proč? Čtěte dále :-)
Na výlet do Nitry jsem se moc těšila, protože jsem cestovala společně s majiteli Bastiena a Colina. Již to bylo příslibem příjemného dne s příjemnými lidmi. Nitra není "za rohem", jak by se mohlo zdát ale celých 350 km, což nám poskytlo dostatek času se doprobudit po nekřesťansky ranním vstávání a nemuset řídit bylo pro mě blaho. Osádka byla vyrovnaná, jak početně psi/lidi, tak i co se týče poměrů kluci/holky :-) Já jsem přihlásila pouze Kettynku (Drchničku Edjami) s odhodláním si výstavu s jedním pejskem rekreačně užít :-) Dle očekávání, bylo čekání nekonečné, jako obvykle. Před námi asi 70 čivavích Ciroušků v mnoha různých variantách barev. Nevadilo, stánků s psími potřebmi nebo lidskými pochutinami bylo po ruce dost, tak se dal čas ukrátit. Potřebovala jsem jen pár drobností, zbytek času jsem strávila u kruhu. Již dlouho jsem nezažila výstavu, kde by se tolik návštěvníků, nebo přímo vystavovatelů hlásilo k pražským krysaříkům, buď s tím, že doma jednoho také mají a to třeba i s PP, nebo že si plánují pořídit  a tak se na ně přišli podívat. I proto jsem byla ráda, že jsme nakonec vyrazili a návštěvníci nebyli zklamaní, že by viděli jen jednoho slovenského krysařího účastníka. Ti, co považují výstavy jen za takové povyražení nedůležité pro plemeno a vystavovatele za ty "nadšence" by možná toto měli zažít, protože výstava je i propagace.... Dva návštěvníci naše osazenstvo také pobavili, jeden pozitivně, druhý již méně, obému jsem se ovšem nakonec pobaveně zasmáli :-)), o to se s vámi nemohu nepodělit :-)) Tedy první pán přišel s tím, že se jde podívat na ty krysaříky, následně nám pověděl, že chová drůbež a má potíž s potkany, takže si našel, že ideální řešení by mohl být krysařík protože loví krysy. Otázka tedy směřovala k loveckým schopnostem našich krysaříků a také zda je možné je celoročně chovat venku. Při druhém dotazu jsem měla co dělat abych smíchy nevybuchla, protože když jsem Ketty šla vyvenčit a i přes slunečné počasí, avšak ledový vítr se na mě dívala jako na sadistu s tím, že v "tak příšerném počasí" se teda ona venčit nehodlá, pánovi jsem tedy ale slušně odvětila, že celoroční venkovní odchov  určitě nehrozí. Prvý dotaz už mě tak nezaskočil, ale bylo třeba pána uvést do obrazu v tom, že potkan je přeci jen diametrálně větší než krysa a že tudíš s myší či krysou by si i dnešní krysařík dovedl poradit, ale u potkana už by síly mohly být příliš vyrovnané :-) Samozřejmě jsem se nesmála pánově neznalosti, spíše tomu jak ti naši miláčkové jsou opečovávaní a asi by nás ani nenapadlo je posílat na potkany, nedej bože je ubytovat v boudě :-) Druhý návštěvník už mě tak nepobavil, když mi sdělil, že mají doma osm fenek a tři psy, samozřejmě bez PP a že by se mu tůůze líbil pes po Ketty. Údiv pána po sdělení, že bych mu psa v žádném případě, natož hnědého neprodala byl značný, protože on nepotřebuje psy "na výstavy", oni "jen tak" chovají.... Také jsme se během mnoha rozhodovů dozvěděli, že jeden z největších rodílů mezi ryským toyem a krysaříkem je v tom, že ruský toy má mít uši okrouhlé :-) kéž by to bylo tak jednoduché a konec šmitec..... :-) Čas k posouzení se tedy nachýlil velmi rychle.
Rozhodčí se choval ke psům velmi dobře, posuzování bylo svižné a jasné. Nejvíce jsem držela palce Colinovi, se kterým udělala Pavla s Petrem hodně práce a evidentně dobré práce, předvedl se hezky v pobyhu i na stole a bylo mu zadáno čekatelství na junioršampiona Slovenska. Bastien je ostřílený matador, který podává stabilní dobrý výkon a výstavy ho baví, odnášel si tedy také dobré hodnocení a titul CAC, kterým splnil podmínky pro přiznání Šampiona Slovenska. Kettynka, ta je moje veselé stříbro, jak jinka a pro moje krásné oči šla by světa kraj, i když prý dělání neplechy doma s Nikitou je zábava mnóóóhem lepší než výstava, pro činorodou Ketty trochu nůďo, ale předvedla se hezky a tak si také odnesla slušný posudek a titul CAC. Co se tedy nepřihodilo, celá naše osádka tří lidí a tří psů se měla utkat o titul nejvyšší a to je vítěz plemene. Kettynce jsem ze srandy šeptala, že uspět je dobré, ale že už to stačí, ať se moc nesnaží, nebo by nás třeba neměl kdo odvézt domů :-))))) to byl vtípek, předváděla se hezky i v tomto posledním klání a to vlastně všichni, jen Colinek trochu poskakoval jako kůzle které chce za "bráchou" co jde o metr za ním :-) Bastien byl jasným favoritem a tak se také stalo, obdržel BOB - vítěz plemene.

Výstavní den se tak nachýlil ke konci, většina kruhů již byla opuštěna, když i my jsme se měli k odchodu. Kettynka si ještě za odměnu vybrala u stánku podle ní sůůůper oranžovou dečku na její oblíbené plazení se po břiše, což paní prodavačce na místě předvedla :-) Doma ji všichni osídlili dle svého uvážení, jak se můžete mrknout na fotkách :-)