NVP OSTRAVA 13.4.2013 - rozhočí Petr Řehánek (CZ)

 
Fotografie Jongal a Jirka s Verčou, majitelé Champagne :-)

Ostravská národní výstava nepatří k mým nejraději navštěvovaným. Dojem obvykle vylepší, pokud vysvitne sluníčko, což se tentokrát stalo a tak bylo možné jít se projít ven ze stísněného výstavního areálu a nasát energii z paprsků. Objektivně je třeba říci, že i organizátoři se snaží o lepší podmínky, takže kruhy už bývají prostorné, již tradičně vybaveny širokými koberci. Ráno jsme dorazili včas, ale hned náš rozlet zarazila předlouhá fronta při přejímce, kterou jsme strávili povídáním s ostatními vystavovateli, takže utekla přijatelně rychle. Uvnitř už na nás čekala malá Champagne s páníčky a viditelně pookřála, jen co uviděla kamarády, které zná. V kruhu si vesele se všema hopsala spokojená jako želva.

Výstava jako taková poskytla spoustu typicky výstavních vjemů, které z výstav dělají výstavy. Je to zábava lidí a psi jsou velmi hodní, pokud s námi chtějí ochotně toto absolvovat. Příjemným pro nás tentokrát bylo, že jsme na posouzení nemuseli čekat dlouhé hodiny, ale naopak před krysaříky bylo jen sedm pejsků. Rozhodčí Petr Řehánek byl příslibem přísného, ale korektního přístupu k posuzování tak jak jej známe, patří k těm myslím pro naše plemeno opravdu renomovaným posuzovatelům, koneckonců posuzoval i poslední Světovou výstavu krysaříků konanou v Německu. První šel na řadu Harry (Haarlem Black Jongal), kterému jsem moc přála, aby se mu předvedení povedlo lépe než na poslední akci. Palce, které jsem mu držela, zabraly a jeho předvedení až na to, že je to prostě ještě takový rozevlátý puberťák nebylo co vytknout. Čekatelství junioršampionátu tedy bylo doma J, o Best of junior ho porazila přeci jen kultivovanějším způsobem se pohybující fenečka. Dalším z našeho Jongalího teamu byl Griffin, který se standartně dobře předvedl, jeho předností je, že i ve statice na stole je schopen vydržet v pěkném postoji umožňujícím rozhodčímu psa dobře zhodnotit, pěkné ocenění a posudek si tedy odnesl i on. Malá Champagne evidentně v kruhu postrádala kamarády, se kterými si to tam zkoušela. Sama se poprala s úkolem jako štěňátko, tudíž se pohyb řídil více jejími přáními, než páníčkovými J zvládli to ale, já jsem moc ráda, převažují ty pocity pozitivní a to je důležité. Navíc známka Velmi nadějná rozhodně nepoukazuje na to, že by vykazovala závažné exteriérové nedostatky. Ketty (Drchnička Edjami), ta je prostě stále happy, hlavně když je co nejblíže u mě. Ve své třídě vítězů měla jednu konkurentku, tak jsem byla zvědavá, jak to spolu zvládneme. Druhá fenečka zase tak happy nebyla a tak jsme jí solidárně nechali celý půlkruh rezervu, abychom ji ještě více při předvádění nerušili. Sportovní chování, které je v kruzích málokdy vidět…já sama také ocením, když se mi soupeř nelepí na záda… Ketty dlouho trvalo, než se pro výstavy trochu zklidnila a i dnes je neustále v pohybu s vrtícím ocasem J, ale jen vrtící ocas by asi k vítězství nestačil, je pravdou, že jsem byla velmi spokojená s kondicí Ketty, kterou má čtyři měsíce po odchodu svých štěňátek vynikající, jak v srsti, tak v osvalení. První místo a titul Národní vítězka jsem jí tedy moc přála. Klání o titul nejvyšší si rozdali tři krysaříci, fenečka s titulem BOJ a naše Ketty s Griffinem. Dík patří Zuzce, která je už skoro pravidelnou handlerkou Kettulínky, která krásně chodila, a kupodivu tentokrát Griffin mě zlobil a otáčel se za ní. I proto pan rozhodčí chtěl vidět tyto dva v pohybu paralelně vedle sebe a tam se nám podařilo oba předvést myslím moc pěkně. V pohybu jsem ale věděla, že je rozhodně lepší Griffin a viděl to asi i pan rozhodčí, titul BOB zadal jemu. Uf….tak napětí z nás mohlo spadnout, výstavní „práce“ byla pro tuto chvíli za námi a čekala nás další, také příjemná fáze a to jít obejít obchůdky a nakoupit dobroty pro psiska.

Na výstavách byla těm majitelům, kteří se odpoledne zúčastnili přehlídky národních plemen, vracena polovina výstavního poplatku. Velmi vítaná to podpora národních plemen…přehlídky bývaly velmi pěkné a vystavovatelům alespoň vrácené finance kompenzovaly to, že zůstali na výstavě déle. Toto ČMKU v lednu letošního roku zrušilo a ponechalo pořadatelům jen možnost to takto dělat dále. Myslím, že bylo velmi nekorektní od pořadatele Národní Ostravy, že vracení poplatků neuskutečnilo přesto, že měli toto uvedeno v propozicích. Odpovězeno na dotaz nám bylo „máte prostě smůlu no, bohužel“. Ostudou to bylo i proto, že toto mnoho zahraničních vystavovatelů zjistilo až na místě. Toto se fakt nepovedlo.

V závěrečných soutěžích tak nastoupil už pouze Griffin, kde uhájil třetí místo ve velké národní ceně, ve skupině neuznaných plemen se mu už tolik nedařilo, bylo vidět, že je unavený a hlavně obklíčení velkými plemeny nesl nelibě J Celkové příjemný, ale náročný den tedy byl za námi a mimo několika pohárů od mini až po obří ze soutěží jsem, si odvezla taky nechtěný suvenýr, bolest zad J Můžu alespoň prohlásit, že bermudský trojúhelník, jak jsem Ostravu nazývala, protože se mi co se výstavních úspěchů týkalo nikdy v tomto městě výrazně nedařilo, byl pokořen J, třeba zase někdy zavítáme…

MVP NITRA 1.12.- ZAKONČENÍ SEZÓNY, ANEB ADVENT 2012 JE TU

Za měsíc budeme mávat s hezkou vzpomínkou roku 2012 a uvítáme rok se snad ne nešťastnou, 13 na konci. Rok 2011 jsme výstavně zakončili účastí v Nitře, nejinak jsme se rozhodli v roce letošním. Přesto, že v Nitře je víkend dvojvýstavní, nic se nemá přehánět a usoudila jsem, že nám bude stačit absolvovat jedna z nich. Musím říci, že pro mě podstatným aspektem u výstav jsou i ostatní chovatelé, kamarádi, přátelé, zkrátka ti, jež dotváří příjemnou atmosféru... tentokráte s námi cestovala majitelka Ozzáka a Frantu Zuzka, plus moc milá a příjemná handlerka Lenka.
Nebudu se raději vyjadřovat k rannímu vstávání, vzhledem k užívání antibiotik na úpornou virózu, která se mě ne a ne pustit tedy nic moc...postel se ve čtyři ráno zdála mnohem lákavějším místem než vymrzlé auto :-) Věděla jsem ale dobře, že jakmile usednu ke chvíli odpočinku ve výstavní hale, budu ráda, že jsem opustila vyhřáté lože. Výstaviště Agrokomplex nás tentokráte uvítalo při příjezdu asi dvoukilometrovou kolonou, kdy některým řidičům ujížděly nervy, my se málem podívali do kufru k německé doze, ale naštěstí jsem ještě tvor relativně bystrý a brzdy fungují výborně. Čekání bylo dlouhé, ale nějak jsem se nenechala strhnout negativními emocemi, spíše mi cukal koutek, jak ten výstavní mumraj a občas hektičnost je něčím, co lidé jsou ochotni opakovaně absolvovat. Vystavovatelé, kteří se obávali, že nestihnou předvedení v kruhu vystupovali z aut v koloně a se psy šupajdili pěšky k bráně, kochání se paletou mnoha plemen nám tedy úmorné popojíždění značně zpříjemnilo. Faktem je, že ranní příjezd na výstaviště a jeho organizace k silným stránkám pořadatele evidentně nepatřilo... Uvnitř ale vše jako obvykle na drátkách, prostorné kruhy, snadná orientace...
Slovensko již delší čas nepatří k zemím kam by se jezdilo pro tituly "zadarmo", dokonce pražští krysaříci opět patřili k nejpočetněji zastoupeným neuzanným plemenů. Pan rozhočí se nerozpakoval zadat známku VD o to více mě těší výsledky našich miláčků. Všichni se dobře prezentovali, i Griffinek, u kterého jsem po té co nás napadl při procházce pes :-( měla trochu obavy, ustál ale vše dobře, hezky nesl ocásek, na stole stál jako panenka, jak jen on to umí. V konkurenci vyhrál svoji třídu  mladých. Ozzák s Fandou si v mezitřídě a otevřené vedli také dobře a odnesli si další čekatelství na Slovenský šampionát. Ozza zaslouží zvláštní pochvalu, že zvládl chvíli vládat svoji ztřeštěnost - i v posudku stojí veselá povaha :-) Fanda ten je nad věcí a nejspokojenější když má Ozzu na očích... Posledním želízkem byla Gertička, mazel můj veliký, výstavu trávila naprosto ležérním válením se na zádech v pelechu s nožkama vztyčenýma nahoru. Čekaly ji dvě konkurentky ve třídě mladých, obě černé fenečky, se kterými se chtěla hnedka kamarádit. Pan rozhodčí na ní mimo jiné ocenil především skvělý pohyb, dobrou stavbu těla s rovnými, dobře úhlenými končetinami. Nestává se příliš často, aby pes ze třídy mladých obdržel titul BOB vítěz plemene... Gerta se v kruhu pohybuje téměř jakoby mě nepotřebovala, napne výstavní vodítko a maže si to půl metru přede mnou a užívá si, že může běžet. Tak jí holce mojí gratuluju, byla moc šikovná...
Když už jsme neunikli čekání ve frontě ráno, unikli jsme jí při zapisování výsledků, které jsme vyřídili během chviličky. Pak už jen obejít stánky..neodolala jsem jedné krásné dečce, pokoupili jsme pamlsky pro všechny naše zlatíčka, Bobovi samozřejmě XXL, aby mu chvíli vydržely :-) Škoda jen, že po výstavě se nemůže člověk otočením kouzelného prstýnku přesunout domů, Nitra opravdu není za rohem. Počasí ale přálo, žádná ledovka kterou strašili meteorologové se naštěstí nekonala. Zpestření nám zajistila kontrola dálniční policie, měla jsem z toho svátek až domů..poprvé co mě kontrolovala policie jako řidiče, žel bohu oprávněně, zapomenutá nalepená dálniční známka byla po zásluze potrestána :-) tak jsme ihned vše napravili a z palubní desky ji přemístili kam patří. Pan policista se jen nestačil divit co nám to tam všecko blafe...
Takže pápáááá výstavní sezóno 2012, byla jsi hezká, byla jsi úspěšná, byla jsi "dostatečná".....nepatříme a asi nikdy nebudeme ke stanicím, které by trávili na výstavě téměř každý víkend, věnujeme se psům i jinak. I přes omezené množství výstav, které ročně absolvujeme a čím dál více si začínáme vybírat kam se nám skutečně chce jet, mají naši svěřenci krásná ocenění od mnoha rozhodčích. Z letošního roku si lze považovat nejvíce opakovaného oceňování chovatelské stanice a nejlepšího páru, vítězství tříd na klubových a speciálních výstavách, kde bývá největší konkurence v plemeni. Obhájení titilu BOB, které se podařilo letos v srpnu na speciální výstavě Aennie je z říše chovatelských snů.... uvidíme, co nám přinese rok další a zda se nám bude chtít dát alespoň občas přednost výstavě před procházkou, běháním agility, či prostým házením balonku na zahradě... 

Na malou fotografickou chvíli netradiční adventní věnec, kokardy už jsou na svém místě opět doma a věnec v plné kráse zdobí naše dveře.. jsem zvědavá jak brzy si Bobo všimne, že jsem na dveře dala novou "hračku".... :-)) 

HOSTOUŇ - SPECIÁLNÍ VÝSTAVA PK 4.8.2012

Ráno začalo rozbitou sklenicí, střepy všude po kuchyni a následně jejich zametáním a vysáváním, aby nikdo nepřišel k úhoně J Tak jsem usoudila, že nám třeba bude štěstí celý den přát. Odjížděli jsme už kolem čtvrté hodiny ranní, abychom mohli jet v pohodě a bez časového presu. Jen nic nezapomenout – věci pro psiska, psiska samotná J, pet pasy, den předem připravenou svačinku, navigaci, převlečení a hlavně pohodovou náladu . Nebyl by to výlet do daleka aby člověk něco neopomněl, „vybrala“ jsem si to ale na neškodné věci přezutí, hezké páskované sandálky, které jsem si chtěla vzít sebou zůstaly hezky doma, tak jsem byla nuce vystavovat ve sportovních sandálech, mé estetické oko trpělo, protože se do těchto prostor příliš nehodily, ale co už. Cesta šla jako po másle, překvapilo nás, že jsme na místě první, zajistilo nám to ale příjemnou ranní pohodičku, psiska jsme mohli vzít na přilehlou malou louku poběhat a zrelaxovat po dlouhém kodrcání, mezitím jsme pozorovaly letadla startující z Ruzyně s lehkostí, jakoby nevážily mnoho stovek tun.

V loňském roce se účastnila necelá stovka psů a kulturáček praskal ve švech, přesto jsem nevěděla, zda mě má menší účast 59 psů potěšit. Je vidět, že mnoho vystavovatelů, i těch letitých, začínají ztrácet chuť na výstavy jezdit. Mysleme si ale raději milosrdně, že je to způsobeno pouze obdobím dovolené J Náš mini-jongalí tábor jsme umístili na už loni osvědčené místo, kde je pěkný přehled o dění v kruhu, vyzvedli jsme čísla a přivítal nás také moc pěkný a jistě nákladný dárek v podobě velkého nástěnného kalendáře. Už se těším, jak nám příští rok mnoho fotek krysaříků bude velebit některou domácí stěnu. Lehké zpoždění v začátku posuzování není nic neobvyklého, ale následně výstava začala i přes velmi důkladné posuzování a testování povahy každého psa tak nějak v pohodě a klídku plynout. Jako by „sama“, jako by nestála mnoho hodin příprav. Sponzoring byl bohatě zajištěn internetovým obchodem pro pejsky. Ocenit je třeba také důslednou fotodokumentaci všech vítězných psů se snahou každého zachytit opravdu tak, aby mu to slušelo, ne jen tak „plácnout foto“.

Přivezli jsme celkem sedm pejsků, Zuzka Holcová svoje dva kluky Franklina a Eliota. Zaznamenali 50% úspěšnost a vítězství Eliota v takové konkurenci si lze považovat. Navíc panička konkurenčního Huga Nermin se ukázala jako velmi vzdělaná a milá dáma a tak jsme si všichni příjemně popovídali, přála bych vítězství stejně jí, jako našemu psovi, její Hugo ji ale pěkně vypekl a měl v kruhu na práci spoustu věcí, jen ne předvádění… No a na mé handlerské maličkosti ležel „zbytek“ osádky. První šla na řadu Galánka ve třídě čestné, kde v podstatě o nic nejde, předvádí se v ní vítězové mnoha výstav, že jsou stále ve skvělé kondici a toto jsme asi splnili, navíc diváci v těchto třídách mohou vidět nejednoho rodiče či prarodiče psů mladších. V Galánčině případě mohli diváci vidět matku vítěze BOB. Omladina Griffinek s Gertou si vedli více než skvěle, Griffin utržil první místo a první čekatelství na juniorského šampiona, Gerta se spokojila s druhým místem. Ketty ve třídě vítězů bez zaváhání se svojí happy povahou obdržela první titul na čekatelství grandšampiona ČR. No a Enie…záměrně ji nechávám nakonec šikovnou holku naši. Protože ji výstavy stále baví a myslím, že na třídu čestnou je v jejím případě ještě brzy, tak aby nekonkurovala Kettynce, obsadila jsem ji do třídy otevřené. Chtěla jsem si také ověřit, nakolik zvládne konkurovat mladším nastupujícím generacím barevných fen. Pana rozhodčího nadchla a třídu vyhrála a jeho nadšení pro Enie přetrvalo až do samotného závěru výstavy, kdy jí udělil titul vítěze plemene. Excelentní výkon mé milované Enie, která má fantastickou povahu a zvládla obhájit takto vážený titul dva roky po sobě, což se jen tak nepodaří a už vůbec se toto nestává fenám, které mezi léty výstav mají i mateřské starosti a radosti, které se podepíší na kondici. Ocenění nejlepší pár výstavy pro Griffina a Enie a následně druhé místo nejlepší chovatelské stanice už bylo jen třešinkou na dortu. Užili jsme si to všichni.

Mě nesmírně těší výsledky našich pejsků, ale největší odměnou a opravdovým vítězstvím je pro mě jako majitele, který nemá psy pro byznys, že se všichni do jednoho prezentují vesele, jsou šťastní, že spolu „jdeme něco dělat“ a je jedno jestli je to tajtrlíkování v kruhu, nebo běhání po louce, prostě jsme spolu, věříme si a to vše se odráží na radostném projevu. Přijde mi pak směšné po té, co vím, kolik času naším zlatíčkům věnuji, že existují i lidé, kterým je náš pohodový projev trnem v oku a jiní dokonce veřejně na sociálních sítích začnou spekulovat o tom, že jistojistě rozhodčího byl „uplacen“. Asi takový člověk musí být hodně nešťastný, nebo sám zvyklý takové věci dělat – asi by ho vítězství za takové situace těšilo? Jako chovateli, člověku i členu klubu je mi také opravdu nemilé, snažit se dát odpovědi zahraničním chovatelům, kteří se opakovaně ptají, jestli je takové vyjadřování až nenávist po této akci prezentovaná na sociálních sítích standardem členů KPPPK a chovatelů zde v ČR… Úsudek si asi budou muset udělat sami. Mě ale tedy těší velice, že náš projev v kruhu působí takto sehraně, že nám jej někdo závidí, to je nejlepší vizitkou mé péče o naši pidismečku a vážím si toho! Bohužel v dnešní „přející“ době, se ani vítězství na cca jedné výstavě z 18 sezonních neodpouští, možná by stálo za to podívat se, jací psi jsou absolutními vítězi všech ostatních psích výstav letošního roku, kde se vystavovali krysaříci. To bychom možná měli podat stížnost k antimonopolnímu úřadu skoro! Doporučila bych spíše těmto osobám něco jiného,…místo neustálého upouštění žluči na všechny okolo, zkuste heslo „přej a bude ti přáno“ a budete, jak říká moje sestra „happy jak dva grepy“. Evidentně toto heslo by měli mít někteří jako modlitbu před spaním, protože na prestižní akci jakou speciální výstava je, je nezatleskat vítězům tříd trochu „lidsky malé“…tleskání ve třech lidech, které jsme dost často provozovali, bylo asi obrazem atmosféry v KPPPK.

Kettynce některé věci hlava nebere a pak se ne a ne v klidu zvěčnit s vydobytým pohárem :-)

Speciální výstava ale byla jen jedním z pozitivních bodů tohoto dne, dále jsme se jeli podívat na krásná krysomiminka, už se těším, až se zas v Jongalu nějaká narodí. No a už v hodně podvečerních hodinách jsme navštívili Živanice, rodný domov naší úspěšné Kettynky, taky Nikitka a Kamilky. Vynikající večeře, která opravdu přišla k chuti, protože celodenní únava už byla znát, kytice bazalky na rozloučenou a frčeli jsme konečně k domovu za zbytkem jongalíků. Ještě jednou smekám před naší psí výpravou, že jsou pohodoví, úžasní, báječní, milující a asi i tedy docela hezcí dle pana rozhodčího J

NITRA - MVP 10.6.2012

Bože jak jsem mohla! Tak s těmito slovy jsem se v brzké ráno, o půl čtvrté budila po asi tříhodinovém spánku… V sobotu jsem trávila na rodinné svatbě a zamáčkla slzu nad tím, jak krásný jsme měli „náš den“ kdysi s manželem….nápad druhý dne po svatbě vyrazit na výstavu a ještě k tomu do daleké Nitry jsem vymyslela asi ve chvíli mdlejšího rozumu. J Každopádně jediné, co mě přimělo opravdu se ráno vykodrcat z postele byla vize setkání s kamarády, kdyby jich nebylo, otočila bych bok a případné konkurenci přenechala vítězství bez boje a měla to jak se říká na háku… manželovi jsem řekla, že se mu „nahlásím“, že jsem dobře dojela „až se probudím“ s tím, že nevím, kdy to bude J
No jak jinak, než že jsem samozřejmě vstávání ve výsledku nelitovala. Nitra nás sice přivítala proudy deště a nově dokončeným obchvatem, který nás na chvíli zmátl, ale čekaly na nás jako vždy prostorné kruhy a i místo kolem nich se dalo slušné vydobýt. Paní rozhodčí z Polska posuzovala svižně, i přesto jsme ale šli na řadu až po obědě, což kupodivu velmi rychle uteklo, palačinka, párečky, lidé obdivující krysaříky i známí kamarádi, kteří se jen přišli zastavit, tomu výrazně napomohli. Krysaříků nebylo přihlášeno mnoho, přesto Colin, Eliot i Enie měli ve třídách své konkurenty a tak mohlo být posuzování alespoň trošku „sportovně napínavé“. U všech našich psů, včetně Franklina a Nikity paní rozhodčí velmi ocenila prostorný dynamický pohyb. Při posuzování Nikity se jen s úsměvem v dobrém podivila, jak „toto“ mohlo lovit krysy. Na to jsem jí jen odpověděla, že setkání s tímto naším drahouškem málem nepřežila jedna z našich japonských křepelek… útok provedl rychlostí blesku bez zaváhání J
Bláhový je vystavovatel, který má pocit, že „musí vyhrát“, nebo ten, který nedokáže přát výhru i jinému psu. Výstavy jsou svým způsobem sport s mnoha aspekty od kondice psa, jeho kvality, přes jeho předvedení a projev, až po profesionální vystupování jeho doprovodu…., kdo dokáže nejlépe skloubit to vše, má šanci občas i zvítězit… Vzhledem k tomu jak paní rozhodčí posuzovala naše psy a především pohyb a horní i dolní linie oceňovala spolu s výbornými hlavami, byla jsem zvědavá, jak dopadne naše Enie se svojí konkurentkou ve třídě šampionů. Byla to situace, kdy bych se neurazila, kdyby zvítězila konkurence, protože byla kvalitní, navíc Enie vyhrát nepotřebovala, vše má již splněno, jen ji výstavy baví, tak proč jí to nedopřát... Enie se předvedla zvesela a na stole stála s mojí minimální podporou jako starý výstavní matador, stejně tak ve statice na zemi, fenečka konkurenční tolik happy nebyla, ale podala také standardní výkon. Její majitelka ale s rozhodčí zapředla sáhodlouhý hovor spočívající v objasňování toho co „je a není standardní, způsobu posuzování krysaříků apod.“ Poté si paní rozhodčí postavila obě feny vedle sebe a působila na mě opravdu nerozhodným a zmateným dojmem…po pronesení věty „tak vezmeme tu černou no, když ta vaše (Enie) chodí předníma nohama jako pinč a krysařík se má lišit od toye“…., toto odůvodnění jsem nepochopila vzhledem k tomu, že asi pět minut předem se rozhodčí nad pohybem Enie rozplývala. Nezbývá mi tedy než se domnívat, že rozhovor s konkurenční vystavovatelkou měl vliv na další posuzování a to i o titul BOB. Tatáž vystavovatelka po jeho obdržení opět rozhodčí vyhledala a začala se jí ptát jaký má standard plemene, že jí pošle aktuální apod. ( že by ČMKU neměla aktuální standart k dispozici, aby jej poskytovala rozhodčím?). Starší paní rozhodčí byla evidentně zmatená a zaskočená. Jak už jsem psala výše, není podstatné, zda vyhraje jiné zvíře než to „moje“, pokud jej porazí zvíře slušné, jako v tomto případě, ale jde o to jakým způsobem. Tedy nejde o to „že“ ale opět a jako v mnoha jiných věcech o to „jak“!
Zcela obecně - klavírovat rozhodčímu do posuzování je vystavovatelsky neprofesionální nehoráznost neslučující se s fair play. Faktem je, že obrany asi proti tomuto není, možná protest, ale k čemu by byl…pokud vítězství s takovým puncem vystavovatele těší, nezbývá mu než pogratulovat, protože na to musí „mít žaludek“, jehož já tedy a jsem za to ráda,  nejsem vlastníkem. Druhou stranou mince je to, že jsou rozhodčí, kteří by takové chování zarazili.

Ve výsledku ale, jelikož jsme měli tak pohodovou náladu ze společného setkání s kamarády, tak nám ho ani takový úlet nemohl pokazit. Po posuzování, vyřízení papírových formalit a posledním nákupu maličkostí jsme strávili relaxační půlhodinku v už prázdném kruhu, kde mohli psi do sytosti blbnout s balonkem. Ani se mi nechtělo zvedat na dlouhou a bohužel skoro celou propršenou cestu domů. Ještě že mě Zuzka celou dobu bavila, únava už byla znát…. Skóre víkendu pro Jongalíky ale vůbec není zlé – tři splněné šampionáty, jeden před dokončením a to mi ještě v sobotu přiletěla milá zpráva od Empathie – Patinky, že vyhrála Memoriál paní Mulačové pro krysaříky na krajské výstavě v Rokycanech. Páníčkové, děkuju vám!!!

Pro ty, kteří by po přečtení nabyli dojmu, že výstavy jsou jedna velká nespravedlnost mám ujištění, že i výstavy, jako jakoukoliv jinou činnost dělají „jen lidé“ a tak je možné se s „lidskostí“ setkat ve všech podobách a rozhodně kvůli takové malé kapce v moři o které jsem psala výše by nebylo spravedlivé házet vše do jednoho pytle. Jen zkrátka ti, pro které jsou výstavy opravdu jen zábavou a sportem, mají to štěstí, že jsou oproštěni od toho, že by se „hroutili“ když nevyhrají…. vždyť „vo co go“ …o zdraví ne, takže o nic… J

NÁRODNÍ VÝSTAVA OSTRAVA – 14. 4. 2012

Ostrava je pro mě jakýsi bermudský trojúhelník trochu, kde ne a ne utržit nějaký ten lepší výsledek J, proto jsem se letos rozhodla fandit odchovům a nevystavovat. Měla jsem beztak příliš jiných psích povinností, jako vyzvednout objednané věci , nabroušené nástroje do salonu a další. Byla jsem také zvědavá na rozhodčí paní Jílkovou, kterou znám od čivav, jak se popere s krysaříky, které posuzovala už v loňském roce. Musím říct, že přístup ke psům měla skvělý, neděsila je, citlivě, ale důkladně si je prohlédla a respektovala specifika malého plemene, což není obvyklé u všech rozhodčích. Oba kluci ve třídě mladých uspěli na výbornou a paní rozhodčí se velmi líbili, u Colina vytkla výšku, což by nevadilo, kdyby nenastaly věci další... Rozhodčí sdělila, že „VŠICHNI ROZHODČÍ DOSTALI POKYN, ABY NEZADÁVALI TITULY VYSOKÝM PSŮM“, a tak, přesto, že některé psy shledává jinak kvalitními, titul nezadala, potud by stále nebyl žádný problém, pokud by tak postupovala u všech přítomných vyšších jedinců. K tomuto bych měla komentář ve dvojí linii:

a)Byli předvedeni i jiní, srovnatelně velcí psi a těmto tituly byly zadány. Dokonce titul BOB získal pes, u kterého by 22,5 cm naměřeným u bonitace věřil jen neznalec plemene. Podle pokynu klubu, by neměl obdržet ani CAC a přesto tvrdím, že to je pěkný pes, kdy v dané konkurenci obdržel BOB právem. Možná by ještě klub měl zřídit další pojem jako „vyšší přiměřeně“, nebo „vyšší nepřiměřeně“ :-)))). Tedy neměla bych nic proti nařízení klubu, bohužel opět a zase nějak tento „pokyn“ platí „jen pro některé“. Pokud chceme takto zasahovat do vlastního úsudku rozhodčích, tak tedy ano, ať se všichni psi měří a vše co je nad míru se nekompromisně odsouvá do netitulové či VD populace. Pokud ale taková opatření zůstanou v rovině „alibismu“, kdy i na poslední klubové akci v Radotíně vyhraje titul BOB zvíře vysoké dle bonitace ( pokud ji lze brát v dnešní době vůbec za bernou minci) 25 cm, tak to asi majitelé jindy "postižených" psů nebudou úplně chápat!!!

b)Jedna strana mince je, proč vyhraje tedy i takový pes, když „ROZHODČÍ DOSTALI POKYN“ – holt asi nějak neposlouchají???..., nebo má snad toto zvíře správné příjmení na to aby vyhrálo? Možná,… kdysi, když jsem s krysaříkem začínala mi nynější předsedkyně klubu řekla „proč si myslíš, že chodím zapisovat do kruhů, všechno je o kontaktech, je potřeba si udělat dobré oko u rozhodčích“….památná to věta a bohužel asi i pravdivá. I věci kolem psů zkrátka dělají „jen“ lidé. Přesto si myslím, že druhá strana mince je neméně důležitou, podstatnou a jen ještě doufám, že stále nezanedbatelnou - kondice psa, jeho kvalita a předvedení. Myslím si, že vůbec není náhodou, že pořád vítězí na výstavách převážně psi na horní hranici výšky, nebo spíše i nad… V případě, že je pes byť o trochu vyšší, ale je v perfektní kondici, bez kosterních nedostatků, s typickými znaky plemene, má skvělou mechaniku pohybu a perfektní předvedení, tak u něj rozhodčí nalézají harmonii lahodící oku, která se snoubí s elegancí a ušlechtilostí. Opravdu je dobré dávat rozhodčím „POKYNY“? Nebudou pak ze strachu z „tytyty“ od klubu zadávat tituly zvířatům až podměrečným? Bude to ku prospěchu zdraví plemene? V době, kdy výsledky měření u bonitací jsou značně pohyblivým parametrem (HPCH pronáší u bonitace věty typu „když budu chtít, tak tomu psovi naměřím i 30cm) se pak může řadový chovatel „kousat do prstů“ a trápit se tím, že má vysoké psy. Jen je pak divné, když si vedle sebe při zápolení o titul BOB stoupnou dva jedinci, kdy jeden má bonitací změřeno 22,5 cm, druhý 23,5 cm, přesto je pouhým okem jasné, že druhý jmenovaný je vyšší tak o čtyři až pět cm….a vida, BOB vyhrál (taky příklad z praxe)…..

Protože nejsem zastáncem nařizování, přikazování a celkově direktivy, které si v jiných oblastech užijeme v životě až dost, tak myslím, že ani rozhodčí nepotřebují od klubu nařizovat, či „doporučovat“. Pokud se objeví jedinec, opravdu kvalitní, který splňuje ideál standardu ve velké míře a to i velikostí, rozhodčí jej „detekují“ a pošlou na stupně nejvyšší a to i opakovaně….příkladem může být v loňském roce velmi úspěšný Wotan z Etaru.

Neodpustila jsem si tento můj zběžný pohled na věc, neobhajuji velké psy, ani mikro psy, všichni chovatelé se mají snažit o ideál standardu, ale nechme „dýchat“ majitele, „nebuzerujme“ rozhodčí (mimo jiné kdo dal klubu oprávnění k takovému kroku „pokynovat“ rozhodčí, oni snad neznají standard?), nevymýšlejme směrnice směrnic, nebo všichni od chovu krysaříka utečou….pokud to tedy není cílem snažení zaštiťujícím se zaklínadlem „ve jménu plemene, či pro dobro plemene“ :-).

Směrnice, pokyny, doporučení a jiné, které nelze aplikovat stylem "rovné podmínky pro všechny" jsou směrnice "nanic" jak pro lidi, tak ve výsledku i pro psy!!!

 

 

SPECIÁLNÍ KLUBOVÁ VÝSTAVA PSŮ NEDANOVCE 31.3.2012

První z akcí KCHMPP SK, které jsem se letos zúčastnila. Pro mě začala už v pátek, přesunem na příjemný pokec u „Ozzáků“, majitelů našich odchovanců Eliota (Ozzy) a Franklina (Frantu). Nikita i omladina Gerta s Griffinem se chovali slušně, Franta evidentně rád Nikitu viděl a pošťuchoval ho k hrátkám, obě géčka nestačila koukat na vše nové, co ještě neviděla. Povídání o psech i nepsech, trocha vína a dobrá večeře nás dostali do mírně spánkového stavu, tak jsme se vzhledem k rannímu, pro mě útrpnému vstávání odebrali do hajan, obklopeni jak jinak kryskama.
Zuzka fungovala jako skvělá navigace. Mám pocit, že bratři Slováci nás tak trochu „testují“, zda na místa vybraná pro klubové akce zvládneme dorazit J Cestou necestou jsme se tedy dokodrcali do obce Nedanovce. Musím říct, že prostředí bylo pro akci příjemné – kulturní dům, trochu evokující doby dávno minulé, miniparčík pro venčení kolem, jediné co trochu kazilo dojem bylo počasí, silný vítr, sem tam déšť, to nebylo nic moc pro naše krysky. Gerta s Griffinem byli spolu na první takové akci „na koukanou“ a tak nejdůležitější úkol bylo ukázat jim, jak může být i na psí výstavě fajn. Zvládali vše v pohodě, dokonce i přes protivný vichr se Gerta rozhodla, že mi v parčíku sama od sebe dvakrát aportuje šišku, nic mě nemohlo potěšit víc, než že je v pohodě. Kulturáček akorát na takovou akci, těsněji možná bylo jen moskevským strážním psům a australákům. Malý zádrhel s kterým se museli všichni vyrovnat byl v klouzavých parketách, koberec byl jen v části kruhu. Pořadatelé v tomto ale byli nevině, byli informováni, že koberec „je“, ale bohužel jak „velký“ , nebo spíše malý jim sděleno nebylo. Podmínky ale měli všichni stejné a zkušenější handleři přizpůsobili předvádění.
Při zahájení výstavy, byly předány i tituly klubových junioršampionů (z našich řad Nikitkovi – Fenykl Edjami) a klubových šampionů (Drchnička Edjami), pak už nás čekalo obvyklé poměrně dlouhé čekání. Opravdu milé je, že na Slovensku, až na výjimky drží krysaříkáři tak nějak pospolu a i když jsme všichni v kruhu konkurenty, není problém se v pohodě spolu bavit a udělat si čas ještě příjemnějším. Konečně jsem mohla vidět také Laríska Saturn Grey Yesmina, syna našeho Bastiena, je z něj pohledný mladý pes, jen mu zatím chybí trochu výstavní disciplíny.
Rozhodčí Miroslaw Redlicky z Polska ocenil dobrou prezentaci psa, neopomíjel povahový projev, na stole si psy dobře prohmatal a věnoval se hodně partii hlavy. Nikita i kluci Franta s Ozzou uspěli na jedničku s hvězdičkou i přes často zadávanou známku VD, pěkně se prezetnovali ve statice i pohybu. Je vidět, že Zuzka s nimi pravidelně trnuje. BOB vyhrála pěkná představitelka plemene, takže co více si přát. Akce vyvedená, naprosto pohodová, dorostenci Gerta s Griffinem se poprvé křížem krážem proťapkali kruhem, takže jsme měli „splněno“ …

VIDEO
Eliot Black Jongal - nastupuje první ve třídě
Franklin Brown Jongal

 

NVP BRNO 7.1.2012

Držte si klobouky, jedéééém…sezona 2012 je tu, spolu s první absolvovanou psí akcí. Popravdě tedy….na to jedééééém mi jaksi chybí trošku elán, jako by se mi ještě nechtělo úplně do nového roku vklouznout, vždyť Vánoce byly tak pohodové a příjemné a jaksi rychle na můj vkus letos utekly a že prý se vrátí zase až za rok…Každopádně stromeček, ten u nás bude krášlit domov až do začátku února. I přes můj ještě „sváteční rytmus“ jsem se tedy vydala na Národní výstavu do Brna, kam byla mimořádně přesunuta pro rekonstrukci olomouckého výstaviště Flora. Ne že by přesunutí výstavy bylo na škodu, spíše naopak, velká prostorná hala v Brně, kde jsme měli vše k dispozici, na rozdíl od věčného přebíhání z jednoho pavilonu do druhého v Olomouci bylo příjemné. Přihlášena byla jen Ketty (Drchnička Edjami), cestou jsme přibrali kamarádku Hanku s přítelem a jejich Ewory Kryšpínova tvrz a Drahá Moja Kyšpínova tvrz. Cíl byl jasný, vidět se s kamarády a známými, pokoupit co je třeba jako piškotky, nějaké ty granulky či zbytečnost co cvrnkne do nosu, pokusit se s Ketty ukořistit poslední potřebný CAC pro přiznání titulu Český šampion no a v neposlední řadě podpořit, případně radou pomoci majitelům našich odchovů. To vše se myslím povedlo. Sjela se slušná konkurence psů, kde byli i někteří slibní nováčci. Je znát, že rozhodčí se stoupající popularitou plemene a zvyšující se kvalitou psů „přitvrzují“, zda se to tak dá nazvat a nebyla výjimkou ani tato výstava. Rozhodčího nenadchla přílišná „mrňavost“ některých jedinců, velmi se zaměřil na volné lokty, slabší hrudníky a především si z dneška budou všichni pamatovat i na slabší osrstění hlavy a uší. Kdo se mezi krysaříky pohybuje ví, že některým jedincům zima moc nesvědčí a ve špičkové kondici mají hustotu srsti především v teplých měsících, plus se k tomuto mohou přidat hormonální výkyvy u fen spojené s háráním. Proto mnoho vystavovatelů nemile překvapilo, že rozhodčí slabší osrstění označoval za „jistojistou plíseň“…což je jednoduše „jistojistá hloupost“. Samozřejmě penalizaci slabší srsti je v pořádku, tento komentář byl však myslím přestřelený, trošku dost a zbytečně to může demotivovat některé začínající vystavovatele, případně okolostojící zájemce o plemeno.
Již nějakou dobu existjí v chovu také jedinci dlouhosrstí, nechápala jsem ale proč byli jedinci prezentováni nesplňující standard, který praví - "2) Polodlouhá s praporci delšími než srst těla na uších, končetinách, ocase, mírně otevřená na hrudi" - končetiny měl tento pes krátké, delší srst byla pouze na ocas a uších. Nejsem proti mírnému zastřihnutí "trčících" chlupů, ale dělat ze zvířete vlastně nestadndard je asi škoda. Celkově ale jedinci, kteří byli vybráni pro souboj o titul nejvyšší BOB, byli opravu líbiví, srdce pak jen mohlo poskočit, když jsme v závěrečných soutěžích vítězi mohli tleskat k druhému místu ve Velké národní ceně, Wotan z Etaru opět letos vykročil tou správnou tlapkou. I my si nemůžeme stěžovat, Ketty započala rok splněním šampionátu, Colin má dobře nakročeno tamtéž, omladina Ozza (Eliot) a Franklin potěšili hezkým předvedením.

Osádka našeho vozidla nic moc celý den nejedla a tak hned jak to bylo možné přesunuli jsme se do oblíbené IKEY k „dotankování“ energie. Koupila jsem „úplatek“ doma zbylému osazenstvu, nějakou tu voňavou svíčku pro relaxaci, Hanka zase doplnila výbavu domova o několik dek…. Únava trochu opadla ,což bylo jedině dobře, před náročnou cestou, kterou nás skoro stále provázel déšť. Takže jedéééém, sezona už opravdu začala :-)...

MVP NITRA 20.11.2011

Myslela jsem, že výstavní sezonu zakončím letošním Brnem, ale nakonec jsem se nechala zlákat do Nitry, která i v loňském roce byla skvělou tečkou. Litovat jsem nemusela ani letos, prvořadě nešlo pouze o případné dobré umístění psů. Výstaviště v Nitře na mě prostě opakovaně dělá nejlepší dojem - organizované, přehledné, tentokrát dokonce vůbec žádné fronty snad nikde a výstava tak nějak "uplynula" aniž si toho člověk stihnul všimnout. Naprostá pohodička, žádná honička, prodejních stánků bylo méně, ale i tak jsme si našli něco pro naše psy a pobavení. Cedulku s nápisem POZOR ODVÁŽNÝ KRYSAŘÍK jsme zkrátka s Pavlou minout tak nějak nemohly :-) ...
Pavla přihlásila pouze Colinka, čehož následně trochu litovala, protože Bastien "úplně nechápal" co tím jako myslela, že on se naparovat v kruhu nebude, psí šoumeni za výstavní pásku v pozici diváka zkrátka nepatří, jejich místo je uvnitř před zraky všech. Abych nejela "jen tak", přihlásila jsem Ketty, že se pokusíme tedy i o Slovenského grandšampiona a první CAC o to cennější, že získán ve třídě šampionů a ve slušné konkurenci, byl náš. Jako parťačka jela Kamilka opět nasávat výstavní atmosféru, pokud možno naplněnou jen pozitivními zážitky a vjemy a věřím, že se to povedlo na jedničku s hvězdičkou. Ve výsledku radostně na vodítku poskakující Kamilka byla pro mě obrovskou odměnou za pouze a jen pozitivní přístup a motivaci k vystavování. Těšila jsem se také na dceru Bastiena a Ketty - Ellen, kterou jsem viděla poprvé od jejího opuštění domova. Má krásnou hlavu, tělíčko jako u všech mladých jedinců bude potřebovat na vývoj ještě čas, tentokrát ulovila druhé místo a výbornou. Elegance Colina okouzlila paní rozhodčí natolik, že mu udělila i titul nejvyšší BOB. Za léta po výstavách mám tak nějak pocit, že čím více je člověku výsledek psa "ukradený", tím lépe se vystavovateli daří. Možná pes necítí nervozitu a napětí od uvolněného majitele. Takže Pavli, díky ti i za oba kluky, že přistupuješ k výstavám takto ležérně a umožňuješ tak pohodu nejen psům, ale i sobě...
Na rozhodčí Ivetě Vojtekové mě nejvíce zaujal naprosto perfektní přístup ke psům, bylo vidě, že zná specifika malých psů, chovala se k nim velmi korektně, neděsila je necitlivým zacházením a ocenila pohodové psy bez známek nervozity. Jako by se při posuzování snažila navázat se psy pozitivní kontakt, takové "malé přátelství" pro dobu, kterou se psi musejí nechat prohlédnout...opravdu milé.
Po shlédnutí katalogu bych si dovolila i malé statistické okénko:
- pražských krysaříků bylo přihlášeno v neděli celkem 12
- stejný počet psů bylo přihlášených v plemeni např. aljašský malamut, hrubosrstý jezevčík, irský červený setr, maďarský krátkosrstý ohař, nebo bílý švýcarský ovčák
- méně psů bylo přihlášeno např. v plemeni - afgánský chrt (8), beaucern (3), havanský psík (8), boloňský psík (5), maltézáček (6), pinč (3!!!), ruský toy (5!!!)
- a konečně, pražských krysaříků byl nejvyšší počet z neuznaných plemen
Ano, je to jedna výstava, což asi není reprezentativní pro vážné závěry, jen mě to velmi zaujalo, jak i plemena dlouho uznávaná jsou málopočetně zastoupena. Schválně jsem vybrala více společenských, protože do tohoto okruhu zájemců krysařík patří - malý společenský pes...jen si tak říkám....krysařík budoucnost má a jeho kouzlo objevuje čím dál více lidí. Lze si závěr z letošní výstavní sezony představovat lépe? Vždy, když něco končí, také něco nového začíná a tak už zítra je uzávěrka na první novorční výstavu konanou v Brně a já vím, že minimálně jako divák si ji ujít nenechám :-)

 

 

 

 

 

 

VÍKEND 5.-6.11.2011 - NÁVŠTĚVA V ŽIVANICÍCH A PROCHÁZKA

SOBOTA
Už pár týdnů jsem se těšila na tento víkend, byl opravdu pohodový... S kamarádkou Hankou (CHS Kryšpínova tvrz), jsme měly v plánu zajet ukázat naše žluťásky do rodného domova v Živanicích za Jarmilkou a Edou, kteří je s láskou vychovali. Zapomenout doma jsem samozřejmě nemohla ani Kettynku (Drchnička Edjami) a Nikitu (Fenykl Edjami). Jsem moc ráda, že mám tyto "živá stříbra" ze Živanic, Jarmila je moc milý a obětavý člověk, kterého jsem ráda poznala. Jakoukoli možnost k zastávce u ní tedy využívám, jsme ve stálém kontaktu, s radostí prezentuji její odchovance, zkrátka rozhodně nezapomínám na toho, kdo mi s důvěrou vymazlená štěňátka svěřil... Nad výborným obědem jsme se oblizovali nejen my, ale i psi dělali vše pro ukořistění alespoň pidisousta....domácí bramborový knedlík, domácí kysané zelí spolu s kachnou z vlastního chovu dělaly z oběda delikatesu, kterou člověk nejí každý den. Krásně ztrávené odpoledne uteklo rychle a my se těšíme na další návštěvu někdy v budoucnu...

NEDĚLE
Naši psi doufám nikdy nebudou ti, co znají pouze zahradu a výstavy, život je přeci mnohem pestřejší a zajímavější. Pravdou je, že jaký život našim psům připravíme a poskytneme, takový jej mají...Dnešní ráno slibovalo nádherný den, takže žádné flákání a lenošení, po ranním nakrmení a důkladném pomazlení štěňátek jsem "zabalila" větší část smečky do auta a odvezla je na naše oblíbené louky do CHKO Litovelské pomoraví. Tentokrát jsem vzala i foťák pro pár momentek, které sice nevynikají super kvalitou, ale snad dostatečně vystihují pohodu dnešního dne. Spousta prostoru, slunečno, krásně zbarvené podzimní stromy... Frisbee bych mohla házet spolu s balonkem donekonečna. Kamilka dokonce na jedné fotečce vypadá jako by ulovila sluníčko z oblohy jak se disk lesknul. Galánce už brada pomalu prorůstá šedivým odstínem a tak připomíná, že psí život letí rychleji než ten náš,...na kráse jí to ale neubírá a na chytrosti už vůbec ne, zopakovala jsem s ní základní cviky které ovládá a všechny včetně válení sudů vystřihla na jedničku. Třeštidlo už to ale není, nato máme jiné experty...Kamilka se učí aportovat a jde jí to, Ketty ta má vrozené slídění, samostatně vyráží a dlouho prozkoumává terén a tak mé "Kééééétty kéééémě", když je už cca 70m ode mě, dělá že neslyší, protože "co kdyby už už jsem právě tady tu vytouženou myš objevila" a skutečně jednu vyšťourala, chuděrka ale byla naštěstí dost rychlá. Zabavit naráz pět hafanů tak, aby se nikdo nenudil, nikdo se necítil odstrčen, nejlépe také tak, aby se některý něco nového i naučil, to není úplně lehký úkol, který jsem dnes ale snad zvládla splnit bez potíží :-) Prostě pohodové nedělní dopoledne.....

 

 

 

 

PODZIM 2011

Rok se nezadržitelně mílovými kroky blíží ke svému studenému zakončení a také k nejkrásnějším svátkům v roce... k Vánocům, které mám ze srdce ráda....ale to je ještě daleko...nebo ne? Supermarkety nabízející již od září různé Vánoční balíčky jsou trošku depresivní a neptařičné....kde je ono kouzlo a jedinečná předvánoční atmosféra.....míjím proto tyto neduhy konzumní společnosti s klapkami na očích a dělám, že je nevidím.

Slábnoucí sluneční paprsky se snažím využít co to jen jde, společně s celou naší psí smečkou....Přesto, že už máme k dispozici velkou zahradu, vyrážíme, když to čas dovoluje na procházky minimálně v okolí města... Milou společnost nám občas dělá i kamarádka Ivča s borderkou Ebkou. To jsou holky šikovné, mají už složeno OBZ, tak jsou pro nás vzorem a inspirací....šahám si do svědomí a slibuji, že nebudeme v zimě jen sedět na gauči, ale i pilně pracovat na výchově především dorostenky Kamilky. Vyrazili jsme tentokrát nad mohelnický Křemačák (rybník), kde nás překvapil výlov a spousta lidiček kolem, kteří byli neméně překvapeni z naší no, mírně početnější a různorodé smečky :-)) U kapličky se Duffy zvládla totálně obalit do bodláků, takže první desetiminutová zastávka spočívala ve "znovuzpojízdnění" Duffči, která trpělvě našemu vyprošťování pichlavých poťouchlostí držela...holt to mám za to, že jsem místo po ní co vyvádí, koukala po právě procházejícím překrásném výmarském ohaři :-)) na poli bylo překrásně, celou naši rodnou Mohelnici jako na dlani, výhled až do daleka na věznici na Mírově na západě, na severu podhůří jeseníků a psi šťastní a nabírající všechny pachy co se jim jen do čumáčků vešly....chyběla nám jen Enie, která se vzorně stará o svoje krásná miminka, druhá a nejspíše poslední v tomto roce v naší stanici. No a Ciroušek přeci jen téměř desetiletý již potřebuje zátěž dávkovat, tak hlídal spolu s ní krb domova.

Pejskové netvoří naši domácí zvířenu jako jediní :-) je třeba se také postarat o ostatní....zazimovali jsme naše krásné žluté kakariky a slíbili jim, že možná ještě pořídíme kamarády v barvě sytě zelené, aby se necítili osamoceni. Vyfotili jsme zachráněná koťátka, která u nás našla dočasný azyl, protože kamarádka, která se jich ujala zase poskytla azyl zachráněným chrtům z Irska, kde by je čekalo to jedinné - neběháš dost rychle? = nezasloužíš si žít :-( no a tak všichni zachraňujeme či pomáháme a doufáme v lepší život pro azylanty.... Taky naše rodinka džungarských křečíků si podala žádost o nové bytové podmínky, protože čítá momentálně sedm členů, na ty se snad dostane času příští víkend.... přeji všem tak ktásný podzim jako prožíváme u nás Jongalíků!

 

 

 

 

MORAVSKOSLEZSKÁ NÁRODNÍ VÝSTAVA PSŮ BRNO 17.9.2011

Ranní počasí teda neslibovalo nikterak úžasný den a stěrače cestou do Brna nelenily, aby kapky popohnaly z čelního okna pryč.

 Nicméně, když jsem nabírala kamarádku Hanku, tak už nepršelo a na výstavišti se pomalu ukazovalo sluníčko. To už výstavu provázelo celý den a dodalo jí potřebnou pohodu podzimního dne. Těšila jsem se na setkání mnoha přátel, které se nadmíru vyvedlo. Hanka oslavila na místě kulaté narozeniny a na "minioslavu" s výbornými chlebíčky jí přišli popřát téměř všichni pozvaní. Co se týče posuzování, nelze než složit hold rozhodčímu, který evidentně trpěl značnými bolestmi zad, přesto posuzování zvládl. Celkově bych ale nedokázala říci, jaký "typ" psů se panu rozhodčímu líbil, protože zvítězilo tak "od všeho něco". Zadařilo se Bastienovi, který dojel Grandšampiona, překvapili pak Colinek a Ketty, kteří oba vyběhali ocenění Národní vítěz a Nikita obdržel moc hezký posudek spolu s druhým místem. Fandili jsme také odchovům Eliotovi, Franklinovi a Empathii, kteří svorně obsadili druhá místa, přeci jen na předvedení , zejména u tajtrlíka Eliota (Ozzáka), který v kruhu zatím stíhá pět věcí najednou je ještě co pilovat :-) Posuzování bylo svižné, psům se dobře běhalo po koberci, který byl po celém odvodu kruhu. Na koukanou jela taky Kamilka a poprvé si nanečisto zkusila proběhnout a postavit na stůl, kde ztvárnila postoj alá píďalka obecná, který jsme vůbec netrénovali :-) Výstava neskutečně rychle utekla, sotva jsem měla třičtvrtěhodinku na pokoupení dobrot a granulek a už jsme si to mířili k Ikey a v hledáčku jsme měli nové deky pro hafiky, ty staré určitě udělají radost pejskům v útulku :-) Díky kočárku pro psy, se kterým bych si na maloměstě netroufla vyjet do provozu, si téměř nikdo psů nevšiml, neskutečně praktická a pohodlná věc...
Den jsme zakončili na Kojetínském letišti, kde to kryskám moc svědčí a mají potřebný prostor pro pořádné vyběhání. Po nějaké době se tak opět shledali žluťáskoví sourozenci. Kamilka závidí bráchovi super pevné uši, protože ji s počínající výměnou zubů opět začínají trochu zlobit. Oba taky "přepeřují" a pomalu zarůstají trošku tmavším odstínem žluté, než se nadějeme, budou z nich mladí výrostci. Pochovala jsem si taky Bernardettku, jako by to bylo včera co začala sát mléko, ještě když neměla oddělenou pupeční šňůru, tak se drala o své místo na slunci. Jsem ráda, že je u Hanky. Tento den byl pro mě opravdu krásným a nejspíše i zakončením zážitky a úspěchy nabité výstavní sezony.

 

 

SPECIÁLNÍ VÝSTAVA PK HOSTOUŇ 2011

4:00 ráno, proklínám nápad, že se vydám na výstavu, kterou jsem ještě nikdy nenavštívila
4:15 psí obyvatelé našeho domu na mě koukají, jestli jsem jako upadla, že se jde venčit
4:20 skutečně se jde s kyselým obličejem venčit
4:45 po nasazení oboječků zavládne všeobecné nadšení, že tedy se nevstávalo zbytečně, ale jede se na výlet.
5:00 sedím v autě a přesvědčuji se, že toto ranní vstávání je nejlepší na konci dovolené, co mě mohlo potkat
5:10 Kamilka nás všechny, už ale úplně probrala bobánkem, který vytvořila, protože se samozřejmě málo vyvenčila :-)

No konec humoru ne :-) Na místo jsme dojeli včas akorát na to vyboxovat si životní prostor u kruhu, kde jej nebylo na zbyt, protože vystavovatelé měli k dispozici pouze jednu stranu kruhu. Počet přihlášených zvířat 91 sliboval velkou konkurenci a pěknou přehlídku. Prostorný kruh a velkorysé sponzorské dary začínaly tušit, že se jedná o dobře zajištěnou akci. Přejímka psů probíhala plynule, venčit také bylo kde, známých a kamarádů nepočítaně, o to kde utratit peníze bylo postaráno též v přítomném stánku Fortissimo. Snažila jsem se všem psům vytvořit příjemné místo pro trávení celého dne a snad se to i povedlo, Kamilka si v klidu pochrupovala a ostatní také.

Potěšila mě přítomnost MVDr. Širokého z ČMKU, což dává tušit, že naše plemeno snad této organizaci není „šumák“, ale naopak jej podporuje. Posuzování bylo důkladné, nepostrádající míru pro měření výšky, což některé možná popudilo, mě ale snížená známka za výšku u našich dvou svěřenců nijak nepohoršila, výška by se na výstavách zohledňovat měla, předpokládá to pouze jediné – že rozhodčí bude měřit správně a všem „stejně“ :-). Nikitovou známkou tedy výstava nezačala pro naše osazenstvo nejslavněji, o to slavnější ale bylo pokračování a samotný finiš. Dobře si vedl Bastien, kdy ve velké konkurenci třídy vítězů obsadil první místo a přidal ještě dosti prestižní ocenění Vítěz speciální výstavy.

Galánka ve třídě čestné byla oceněna Výborná1 av soutěžích si odnesla pohár pro nejlepší matku.

Což je příznačné, další štěňátka již mít nebude, a tak byla „sečtena a podtržena“ její chovná práce, kterou odvedla a já můžu potvrdit, že vždy výbornou matkou byla. Veskrze milým překvapením pro mě byla velmi dobrá kondice a celkový typ Empathie (Patinky), kterou její panička předvedla ve třídě dorostu, kde v konkurenci zvítězila. Moc jí děkujeme za prezentaci a péči o Patinku. Máma Ketty (Drchnička Edjami) se nenechala zahanbit, ve třídě otevřené se oproti svému nezkrotnému temperamentu předvedla velmi „kulturně“ a též zvítězila. Mám radost, protože se po štěňátkách krásně „dodělala“ a je ve výborné kondici.

Ještě jsem netušila, že zlatý hřeb našeho výstavního dne, kdy byla pro nás konstelace hvězd příznivá, teprve přijde. Věděla jsem, že Enie (Aennie Brown Jongal) je ve špičkové kondici v jaké jen letos mohla být. Proto jsem tajně doufala, že ocenění Vítězka speciální výstavy, které ještě nemá, bychom mohli mít šanci získat. Enie si to užívala a to mě těší nevíc! Předvedla se jako naprostá suveréna s veškerou svojí hrdostí a čokoládovou krásou.

Není tedy asi divu…, že došlo k mému údivu… :-), když i přes vyrovnaný výběr v posledním „boji“ o titul nejvyšší a nejváženější VÍTĚZ PLEMENE rozhodčí jednoznačně určil Enie jako typického a vyváženého představitele plemene. Pohled Enie byl jednoznačný „jsme to ale zmákly spolu dobře co“! Nevím jestli to Enie ví, ale má mnoho obdivovatelů a fandů, proto bylo vidět v nejedné tváři štěstí prožité s námi společně, což rozhodně potěší a vymaže z mysli ty méně srdečné a spíše „povinnostní“ gratulace :-)

Výstava neskutečně náročná díky dusnu které panovalo. Ne a ne se trošku ochladit, pitný režim jsem samozřejmě zanedbávala a radši pořád pobíhala kolem psů aby byli v naprosté pohodě. Až bylo „po všem“ zmizelo ve mně půl listu točené limonády, jen to zasyčelo. Vítěz plemene obdržel mimo poháru a cen i krásnou kytici, o kterou jsem měla velký strach, sestávala z mých oblíbených mečíků. Transport domů ale přežila a těší mé oko v plné kráse. Jako mezipřistání na cestě domů jsme zvolili jak jinak Žvanice s jejich úžasným ořechem poskytujícím stín a srdečným objetím chovatelky Jarmilky. Podělili jsme se o některé získané ceny a povyprávěli všechny zážitky. Vynikající bramborovou polévku naše žaludky velmi ocenily a výslužka v podobě kytice čerstvé bazalky byla voňavou tečkou celého dne.

19:00 Únava přichází a tak přepravka poslouží na cestě domů jako výborné odpočívadlo pro opření. V ní spinkala jak budulínek Kamilka (Chamomila Edjami) plná nových a veskrze pozitivních dojmů, protože potkala spoustu kamarádů a jistě cítila a slyšela plno neznámého.
21:00 Dojezd domů, vykládáme všechny věci včetně šestice pohárů různé velikosti a několika kg granulek.
21:15 Psi odpadají po večeři do svých pelíškových „postýlek“ a já padám do sprchy se osvěžit.
21:45 Snažím se manželovi přenést úspěch, který nás potkal a nejspíš se nebude jen tak opakovat, přičemž on, sám zmožen celodenní prací tak nějak nechápe „co se stalo“ jako tak důležitého, vždyť už Enie má BOBů na kontě několikero (tento je desátý) :-))) a zajímají ho spíše ty praktičtější důsledky jako „to nám mám udělat novou poličku asi že“ ? :-)
23:00 Už tak úplně neproklínám ten nápad vydat se na výstavu, na které jsem ještě nikdy nebyla a během pár vteřin jsem v bezvědomí…

 

Asi se sluší občas poděkovat a i úspěch přijímat s jistou pokorou, sebekritičností a ne se samozřejmostí. Můj vřelý dík, tedy patří:
- Manželům Schenkovým za pohodové cestování, skvělou péči a prezentaci obou kluků
- Pořadatelům a jejich teamu, které příprava akce stojí nemalé úsilí a nervy.
- Rozhodčímu Polgárovi, který ocenil přednosti našich psů i když ne všechny třídy bychom „postavily“ tak jako on, ale   výstavy jsou záležitost subjektivní, to ví každý :-)
- MVDr. Širokému za projevený zájem a účast s osudem našeho plemene
- Renatě Olejníkové, za pořízení spousty krásných fotek, přesto, že sama vystavovala
- Simoně, za fotozachycení nezachytitelné Kamilky
- Mé Jongalíkové smečce, za to, že jsou a to nejen na výstavě, ale i v běžném životě úžasní společníci hýřící spoustou psí lásky a nadšení, všichni jsou tak pro mě v tomto ohledu BOBové :-)

 

KLUBOVÁ VÝSTAVA PK ŘÁSNÁ 2011

 

 

 

 

 

Letošní jaro je nabité spoustou akcí, kterých se účastníme, po Světové výstavě byla další pro PK významnou akcí Klubová výstava. Původně jsem chtěla jet pouze na koukando a popovídání s přáteli. Nakonec jsem si ale řekla, že by mě ruce bez výstavního vodítka šimraly a tak jsem přihlásila alespoň Aennie do třídy šampionů. Jako by věděla, že titul z této třídy už nutně nepotřebuje, tak se do předvedení vrhla ležérně a já vlastně asi též, získala Výbornou 2  Res.CAC. Po výstavě se vyrojilo i několikero kritiků, kterým se akce příliš nelíbila, což mě přimělo se zamyslet. Jedno pořekadlo říká "vystavovatel, věčně nespokojený tvor" :-) Asi je třeba nahlížet na vlastní nespokojenost trochu z ptačí perspektivy a uvědomit si, že velké akce sebou nesou riziko, že ne vše vyjde tip ťop a že nebýt nadšenců, kteří často nemohou vystavit ani svá zvířata, pokud je nenapíšou na někoho jiného, tak bychom se na takovýh akcích ani nesešli. Stejně jako se vyskytly zádrhele na výstavě Světové, tak i na této Klubové. Někdo brblal na výstavní kruh připomínající turistickou vycházku, někdo na "němou" paní rozhodčí a někdo na nevím co ještě. Ano, taky bych ocenila kruh raději na trávě a slunci, abych nemusela chodit psy "ohřívat", líbil by se mi hlasitý komentář posuzovaných jedinců, protože takhle jsem z toho nic neměla, ale což, ve výsledku si musíme uvědomit, že každý máme podmínky stejné a je na nás jak se s nimi vyrovnáme. A že je posouzení trochu dobrodružnější, když je třeba si dát pozor jak psa postavit, kudy ho vézt, proč ne. Na druhou stranu vychytané focení vítězů, příjemný sponzoring a administrativní bezproblémovost je třeba ocenit.
Potěšilo mě očekávané setkání s mnoha přáteli, známými, mnoho štěňátek, která dávají tušit další budoucnost plemene. Radost může mít náš odchovanec Bastien, jehož dvě dcery vyhrály v konkurenci své třídy. Bastienova sestra Bernardetta může být na svou dceru hrdá též, ve velké konkurenci mladých fen obdržela V1 CAJC a nejlepší mladá fena výstavy. Odjížděla jsem až kolem půl šesté večer s dobrým pocitem příjemně stráveného dne především díky spoustě přátel.

 

VÝLET NA SLOVENSKO - GRAND PRIX SLOVAKIA 2011

 

 

 

 

 

 

Nemusela jsem dlouho váhat, zda přihlásit tři výstavy v jednom víkendu. Skýtalo to několik pozitiv. Za prvé "ekonomická" možnost potenciálního zisku tří titulů od tří dle propozic lákavých rozhodčí, Nikita už svým věkem nekonkuroval Colinkovi, no a v neposlední řadě víkend u Slnečných jezer strávený společně s majteli Colinka a Bastíka, kteří jsou stejně jako my založením pohodáři. Celý víkend byl samozřejmě díky třem výstavám náročný pro nás i psy. Na relax a regeneraci bylo ale dost času. První výstava se konala hned na severním břehu Slnečných jezer a přivítalo nás oproti ČR počasí ala sahara. Byli jsme však vyzbrojeni a ihned  "tasili" přístřešky. Duffynka využila možnost značně se zráchat v jezeře a vyloženě se užívala že jí se výstava rozodně netýká a celé odpoledně se placatila pod deštníkem. Posuzování bylo svižné, kruh prostorný, rozhodčí příjemný, a přesto, že konkurence u krysaříků bohužel na Slovensku není tak veliká, tak posuzoval velmi důkladně. Titul nejvyšší BOB si odnesl ten den očekávaně Bastien, předvedl se moc hezky v pohybu. Pár slov s rozhodčím nakonec, mimo jiné prohlásil "uznání plemene byste měli směřovat na Evropskou výstavu v roce 2014, je to nejlepší příležitost pro vaše plemeno". Uvidíme zda to tak bude, kéž by a rozhodně bych u toho nechtěla chybět. Než jsme se stačili rozkoukat , vypadala obloha během pár minut na to, že se přiřítí konec světa a tak jsem velmi ocenila, ten den poprvé použitý "kočárek", který jsem Jongalíkům pořídila pro především výstavní účely. Přeprava s ním je mnohem jednodušší, pohodlnější a rychlejší. Konec světa se kupodivu nekonal, bouřka se vydala jiným směrem no a my se jeli ubytovat a následně projít kolem jezera. Psi si to užívali, byli spokojení, na pokojích okamžitě obsadili strategické pozice v posteli a na balkoně.

Ráno jsme posnídali výborné koláče od Pavliné maminky a čekala nás cesta do Nitry. Na první pohled její výstaviště nepůsobí až tak okázale, ale vystavovatelům poskytuje komfort který potřebují. Obvykle dostatek místa kolem kruhů, prostorné větrané haly, příjemný personál, plochy na venčení, prodejní stánky s potřebami pro psy a různými pochutinami včetně čerstvých trdelníků. Některé věci se mohou zdát jako banalita, ale při mnoha hodinách strávených na výstavišti člověk ocení jistý komfort a pohodlí pro sebe i pro psy. Teplo tento den rozhodně nebylo na ústupu, ba naopak a tak jsem litovala kavkazáky a jim podobné, přeci jen krysky teplo ocení více. V našem kruhu se nejprve posuzovali dobrmani, což byla docela hezká podívaná a vyhrála i moje favoritka, bohužel s kupírovanýma ušima, to jedinné mi na ní kazilo dojem. Následně se měnili rozhodčí a přišel nám neznámý p. Vojtek. Sympaťák, který se dobře choval ke psům a uměl ocenit dobré předvedení handlerem. Každý rozhodčí má jiné oko a proto jsou výstavy zajímavým sportem. "Zalíbíme se dnes?" Tato otázka od rána nahlodává nejednoho účastníka. Den sobotní tedy byl dnem Colinkovým a rozhodčí ocenil především jeho suveréní projev, ladný pohyb a pevný hřbet, celkově tedy Colin CAJC, BOJ, Grand prix Slovakia junior winner 2011. Po skončení posuzování už jsem se těšili na osvěžení pivem - především mužská část teamu a na sprchu - dámské osazenstvo. Žádná velká procházka se nekonala, protože bouřka se honila kolem dokola, až se přihnala i k jezerům. Po horkém dni to bylo příjemné osvěžení a navíc před jejím vypuknutím jsme se stihli přesunout do nedalekého hotelu na skvělou večeři.

 

Všichni jsme se v nedeli ráno shodli, že jsme se vyspali lépe než noc předešlou, možná to byo už únavou, každopáně nedělní ráno jsemnemohla dospat a tak, abych nebudila zbylé osazenstvo (psi to samozřejmě hned prokoukli že jsem vzůru), rychle jsem se oblékla, nečesána nemyta sebrala foťák, pamlsky, vodítka a už jsme si to pátou hodinou ranní štrádovali kolem jezera na procházku. Bylo překrásně, slunce postupně zalévalo celou plochu jezera, psi si to evidentně užívali i když obvykle by si v pět ráno jen poťukali na čelo jestli jako sem normální je tak brzo tahat ven...běhali, zkoumali, pošťuchovali se, jako rozverná štěňata. Když jsme se vraceli, potkali jsme už i Peťu s klukama, tak byla smečka kompletní. Vzniklo i pár hezkých momentek. Lepří začátek výstavního dne si snad neumím představit. Příjemný vstup do nového dne, až se mi trošku nechtělo opět nasednou, sbalit už všechny věci a odjet vstříc poslednímu klání. Nedělní rozhodčí pan Tibor Havelka, patří mezi ty, před nimiž má člověk opravdový repspekt, jeho posuzování si velice vážím. Z jeho posuzování totiž člověk "něco má" - každé umístění psa nahlas okomentuje a zdůvodní a toho dne mi i velmi hezky odůvodnil proč - "já nemusím mít vždy pravdu, ale lidi mají právo vědět, proč jsem to udělal", což je myslím přístup více než korektní. Pro "souboj" o titul nejvyšší BOB, toho dne byla vybrána Galánka spolu s jejím synem Bastienem, tedy rodinný souboj jak se patří. Samozřejmě již zasloužilá matka konkuruje o něco hůře psovi v plné síle a kráse a Bastienovi BOB samořejmě moc přejeme, jako by byl náš.

 

Víkend opravdu moc krásný, jak výstavně, tak i volnočasově, v nedělním odpoledni již zbývalo jen zrekapitulovat výsledky, abychom zjistili, že hafici dojeli několik šampionátů. Pak už utratit poslední Eura a tradá domů. S Pavlou a Petrem jsme se ještě potkali na Rohlence na kafíčku a občerstvení a pak už jsme na sebe jen u Olomouce zamávali a jeli každý svou cestou...Opět jsem si uvědomila jak se člověk díky psům seznámí s fajn lidmi, které by jinak nikdy nepoznal, jsem za to vděčná....

WORLD KRYSARIK SHOW - PRAHA ŽOFÍN 8.5.2011

 

 

 

 

 

 

 

Zraky krysaříčí veřejnosti se upínaly k výstavnímu středobodu roku 2011, dlouhou dobu před vypuknutím první Světové výstavy krysaříků. Členstvo klubu projevilo přání, aby takto prestižní akce byla konána, kde jinde než v Praze. Rozhodnutí to logické a dnes již víme, že asi to nejlepší. Když jsem pak komukoli, koho jsem zvala řekla, že místo konání je Palác Žofín (zajistila Helena Janková), každý jen s úctou pokýval s konstatováním, že lepší místo si snad ani nelze přát. A více si přát? Jsme snad ani nemohli. Mimo krásného místa, vyšlo skvělé počasí, palác Žofín, disponuje milými a ochotnými zaměstnanci. Náš ranní úžas, když jsme "naběhli" vše připravit pro zdárný průběh akce jen dokonala četa čtyř mužíčků v zelených hábitech, kteří pobíhali po budoucím výstavním kruhu a sbírali sebemenší lísteček, klacíček, smítko a téměř dle pravítka vyrovnávali židle po jeho obvodu. Holt, když ve velkém stylu, tak se vším všudy. Takovou pozitivní ranní vzpruhu jsem  potřebovala, protože jsem byla naprosto a úplně nevyspaná. Z pátku na sobotu jen dvě hodiny spánku, protože jsem pilně dokončovala můj sponzoring v podobě hraček ( snad všem krysákům a krysařicím udělaly radost :-), ze soboty na neděli tři hodiny, protože spolubydlící američané z vedlejšího pokoje se rozhodli, že ideální doba na balení věcí před odletem je od 1 do třetí hodiny ranní. Když jsem jim šla vynadat, byla jsem pyšná, jak "dobře" najednou umím anglicky,...holt nouze naučila... :-)) nicméně na nevyspanosti to nic nezměnilo. Spolunocležník Jarmilka na tom nebyla se spaním o nic lépe, ale vše zvládla na jedničku, o našich psech nemluvě, ti spořádaně chrupkali pod nebo nad peřinama. Abychom ranní vstávání neměli ulehčeno, byli jsme ochuzeny o čaj, protože se vyhodily pojistky, čemuž jsme se už jen smály, někdo nám to prostě nepřál :-).

Odpočinek na pokoji přišel po dlouhé cestě vhod, po výborné večeři a popovídání s přáteli jsme využili chviku času k soukromé módní přehlídce oblečků od sponzora výstavy Bobínka. V pruhovaných tričkách v den výstavy budili naši psi též solidní pozornost, vedlejší účinek byl ten, že jsem naše psy mezi pobíhajícími bezpečně poznala :-) Poslední foto snad ani nelze komentovat "pojďte už konečně spát" :-)

 

Větší, velké a obří akce, zvláště při prvních ročnících jejich konání bývají více či méně poznamenány drobnými nedostatky, zmatky, prodlevami a všemožnými dalšími malými zákeřnostmi, co si skřítci permoníci na organizátory nastraží. Cílem organizačního teamu bylo samozřejmě je co nejvíce minimalizovat, odstranit, či zabránit jejich vzniku tak, aby vystavovatelé i diváci, měli z akce zážitek příjemný a měli pro sebe a své psy pohodlné zázemí po celý den. Věřím, že se to povedlo.
Rekordní účast 101 pražských krysaříků slibovala podívanou, která asi snad ještě vidět nebyla a kladla tak nejen na organizátory, ale i na vystavovatele vysoké nároky. Přesto, že posuzování logicky trvalo delší dobu, bylo dle časových možností proloženo doprovodným programem v podobě dogdancingu, zkoušky povahy a agility, kterého se s vervou zůčastnila naše Enie, nadšenec to pro každou práci. Větší radost než moci si skočit několik skoček a proběhnout tunéél, jsem jí asi nemohla udělat.
Jak již jsem napsala v novinkách, pan rozhodčí Tibor Havelka ze Slovenska dle mě podal excelentní výkon. Jeho posuzování mělo řád, každou zadanou známku či pořadí okomentoval do mikrofonu a sdělil proč rozhodnul jak rozhodnul, tím pádem se posuzování stalo zábavou a poučením i pro nemálo diváků. Za bravurní zvládnutí takového objemu psů se stále korektním jednáním smekám. Dojem z posuzování tohoto rozhodčího mám takový, že se "nehrabe" v maličkostech,ale kouká na opravdovou podstatu zvířete, jeho fyzický fond a celkovou vyvážensot a harmonii. Křehotinky ani hrubost neměly šanci prorazit.  

Pan rozhodčí Tibor Havelka má charisma a rozhodně budí respekt.

Již při zasílání přihlášek na tuto výstavu, kterou jsem podpořila kompletní účastí naší smečky mi bylo nad slunce jasné, že známka Výborná, bude z této akce ceněna zlatem a Velmi dobrá rozhodně nemůže "urazit". Nemýlila jsem se a snad více lidí to vidí též tak a nad případným VD si neláme hlavu. Poprvé jsem se zůčastnila soutěží, původně plánovaných všech, s tím, že až na místě se rozhodnu do kterých nastoupíme. Chovatelskou skupinu jsem pro nejednotnost barev nakonec nepředvedla, pokusit o štěstí jsem se chtěla s párem, Galánkou a Bastienem. Galánka ovšem nehodlala jakékoli přátelské chování Bastiena akceptovat, přesto, že se tolik často vídají a "osoplila" se na něj hned v úvodu, takže elegantní předvedení se nekonalo. Vyžehlit si předvedení se ale Galánce podařilo v soutěži Nejlepší skupina odchovů, kde s potomky Aennie, Bastienem a Colinem zvítězila.
Závěr akce mi přišel velmi hektický až rychlý a to asi proto, že jsem se snažila i být užitečnou a tak když jsem nepředváděla naše hafiky, tak jsem něco podávala, přinášela, vzkazovala....Příjemnou výstavní tečkou bylo, že jsem se s Aennie dostala do užšího výběru tří jedinců o titul BOB a Alfrédkovi z Pašerácké lávky, který jej nakonec získal velmi gratuluji, bylo nám čest s tímto psem soupeřit. O to více asi, že již před delší dobou, než se projevil jako heterozygot pro hněodu barvu, jsem jej zařadila do budoucích plánů jako možného manžela pro Aennie. Čas ukáže, zda toto spojení opravdu uskutečním, či se rozhodnu jinak.

Naše neposedná skupinka odchovů. Foto: Andrea Hvězdová.

Celkově tedy pro mě zůstává dojem z výstavy opravdu hřejivý, přihlášení psi byli spíše vysoké kvality, byla vidět zvířata opravdu typická, některé třídy byly silně obsazené a vyrovnané v typu a rozhodovaly skutečné niance. Skvěle zvládnutá byla propagace, již v předvečer akce nás lidé občas zastavili a dotazovali se, stejně tak na samotném místě. O pražské krysaříky se zajímali diváci, noví zájemci o štěňátka a další... Většina účastníků se také velmi dobře oblékla, adekvátně Světové výstavě, trochu trapně mi ala bylo, když se mě někdo zeptal kdo je ta paní v kovbojském klobouku a já musela přiznat, že naše předsedkyně klubu,.... na další dotaz, že obvykle takoví funkcionáři klubu (byli přítomni dva), nejen že nechybí na takových akcích, ale ještě je podpoří úvodním proslovem, či reprezentací klubu, jsem již neuměla odpovědět,.....překročit svůj vlastní stín asi někteří nedokáží, byť si lepší příležitost k propagaci plemene, která je jedním z pomocných nástrojů k uznání plemene, asi lze jen stěží představit. Slova, se ale velmi srdečně a rád ujal například přítomný Ondřej Suchý, ze kterého vřelý vztah ke krysaříkům je cítit z dálky a my jej následně v rozhovoru mírně škádlili, že jeho Cardinál Nermin by určitě rád kamaráda :-) Novinkou, se kterou se mohli vystavovatelé a návštěvníci setkat byla první Ročenka plemen, která měla být nástinem a ukázkou toho, co hezkého bychom si mohli společně tvořit pro lepší přehled, počtení či vzdělání. Vytvořila ji na vlastní náklady Radka Popková. Škoda, že více CHS nevyužilo možnost zdarma prezentovat své psy.

Pohoda, kterou vyzařují tyto dvě fotografie, byla příznačná pro celý průběh akce.

Co bych přála takové akci do budoucna? Aby nastavená laťka byla pouze zvyšována, aby nové vize, které se objevily byly naplňovány, aby přátelství, která vznikla byla utužována, aby spolupráce, která byla započata byla rozvíjena a neméně důležité........aby pražský krysařík, udržoval naše srdce stále na správném průsečíku lidskosti, demkratického myšlení, solidarity, přejícnosti, vstřícnosti a vzájemného pochopení, abychom si takové akce mohli užít opravdu naplno. A co poháry a vítězství??? Pojímejme je jako pomyslné třešinky na dortu, které jsou pouhým zlomkem kouzeného času, který trávíme po boku tohoto krásného plemene!  

MVP ČESKÉ BUDĚJOVICE 24.4.2011

 

 

 

 

 

 

 

 

Už pár let po výstavách jezdím a stále je co objevovat. K těmto objevům pro mě tento víkend patřilo výstaviště v Českých Budějovicích. Není to zrovna "za rohem" a tak jsem se tam rozhodla přihlásit psy až nyní, když mi každý říkal, jak je tam hezky. No...při ranním stávání jsem byla značně skeptická a brblala jsem si něco o "douhé štrece". Opět jsme se domluvily s Pavlou, že pocestujeme společně. cesta ubíhala fajn a sluníčko slibovalo hezký den. jak moc hezký jsem ještě nevěděla. Výstaviště na mě udělalo po prvním zorientování se nejlepší dojem. Bylo krásně, náš kruh byl venku, všude dostatek místa a k dispozici stín stromů, pro ty co už měli sluníčka dost. My jsme se tedy slunili co to dalo a psiska neprotestovaly ani náhodou. Pobavili jsme se s manželi Hruškovými, jak se pořád naši psi v třídě šampionů trumfují. Tentokrát byla i velmi silně obsazená, o to více mě těšilo dobré umístění Bastiena. Colin chodil jako panenka a Pavla pro něj nešetřila chválou. Mimo kruh oba kluci vykukovali z bezpečí svého kočárku. Této vymoženosti odolávám již delší dobu, ale stále více vidím její praktičnsot a mobilnost, tak se také pomalu rozhlížím po vhodném modelu, především pro účely výstav. Vyjet s kočárekm pro psy v malém městě do ulic se téměř rovná společenské sebevraždě, zvláště pokud zatím nemáte děti:-)))) No ale zpět k výstavě, posuzování bylo svižné, kvalita psů řekla bych na dobré úrovni a tak i rozhodčí nezadal příliš horších známek a psy chválil. Radost mi udělala Ketty, která byla evidentně dobře naložená, hlavně že není na výstavě "trapně" sama jako v Nitře, ale má sebou Nikitu, se kterým se může ve chvilkách volna pošťuchovat. Milé bylo potkat polobratra Galánky ze strany otce Cýru od Katovické hory,...a já si pořád říkala že ten pes je v obličeji podobný Bastíkovi :-) Celá akce byla doplněná mnoha stánky, k jejichž obražení nás s Pavlou nemusel nikdo vybízet dvakrát, peníze z peněženek se podařio vytáhnout především obchodníkům s psími pochutinami, jak jinak. Cesta daleká, ale rozhodně nebudu váhat navštívit Budějovice opět....

MVP Nitra 20.3.2011

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slovenské výstavy jsem se naučila postupem času pravidelně navštěvovat i přes změnu měny na Euro :-) Slovenština je nám blízký jazyk a člověk se tam cítí tak nějak doma. Občas, když už po "nastěhování se" k výstavnímu kruhu v poklidu na chvíli sednu a pozoruji se zájmem okolní dění, stále mě nepřestává překvapovat kolik lidí je ochotno brzy ráno vstát a vrhnout se do výstavního víru se směsicí spousty příchutí - rodosti, napětí, očekávání, vítězství, společenských setkání, někdy i nenaplnění očekávaného, prohry , zklamání, pocit ukřivdění... Guláš tohoto všeho poskytuje nezaměnitelnou atmosféru výstav. Ne vždy musí jít pozitvní vjemy ruku v ruce s pozitivními výsledky a hodnocením psa a stejně tak naopak to že dopadneme "špatně" nemusí jít nutně ruku v ruce s negativními pocity. Je to soutěž, je to hra a vystavovatel je do ní ochoten neustále vstupovat a snažit se uspět :-) Proč takto začínám?.... Přes to, že účast opravdu malého počtu zástupců našeho plemene neskýtala příliš možností pro ten pravý ořechový "adrenalin", ten byl dopřán pouze Colinovi ve třídě mladých, tak i tak jsem měla po dni dobrý pocit z příjemně stráveného času pro naše plemeno. A proč? Čtěte dále :-)
Na výlet do Nitry jsem se moc těšila, protože jsem cestovala společně s majiteli Bastiena a Colina. Již to bylo příslibem příjemného dne s příjemnými lidmi. Nitra není "za rohem", jak by se mohlo zdát ale celých 350 km, což nám poskytlo dostatek času se doprobudit po nekřesťansky ranním vstávání a nemuset řídit bylo pro mě blaho. Osádka byla vyrovnaná, jak početně psi/lidi, tak i co se týče poměrů kluci/holky :-) Já jsem přihlásila pouze Kettynku (Drchničku Edjami) s odhodláním si výstavu s jedním pejskem rekreačně užít :-) Dle očekávání, bylo čekání nekonečné, jako obvykle. Před námi asi 70 čivavích Ciroušků v mnoha různých variantách barev. Nevadilo, stánků s psími potřebmi nebo lidskými pochutinami bylo po ruce dost, tak se dal čas ukrátit. Potřebovala jsem jen pár drobností, zbytek času jsem strávila u kruhu. Již dlouho jsem nezažila výstavu, kde by se tolik návštěvníků, nebo přímo vystavovatelů hlásilo k pražským krysaříkům, buď s tím, že doma jednoho také mají a to třeba i s PP, nebo že si plánují pořídit  a tak se na ně přišli podívat. I proto jsem byla ráda, že jsme nakonec vyrazili a návštěvníci nebyli zklamaní, že by viděli jen jednoho slovenského krysařího účastníka. Ti, co považují výstavy jen za takové povyražení nedůležité pro plemeno a vystavovatele za ty "nadšence" by možná toto měli zažít, protože výstava je i propagace.... Dva návštěvníci naše osazenstvo také pobavili, jeden pozitivně, druhý již méně, obému jsem se ovšem nakonec pobaveně zasmáli :-)), o to se s vámi nemohu nepodělit :-)) Tedy první pán přišel s tím, že se jde podívat na ty krysaříky, následně nám pověděl, že chová drůbež a má potíž s potkany, takže si našel, že ideální řešení by mohl být krysařík protože loví krysy. Otázka tedy směřovala k loveckým schopnostem našich krysaříků a také zda je možné je celoročně chovat venku. Při druhém dotazu jsem měla co dělat abych smíchy nevybuchla, protože když jsem Ketty šla vyvenčit a i přes slunečné počasí, avšak ledový vítr se na mě dívala jako na sadistu s tím, že v "tak příšerném počasí" se teda ona venčit nehodlá, pánovi jsem tedy ale slušně odvětila, že celoroční venkovní odchov  určitě nehrozí. Prvý dotaz už mě tak nezaskočil, ale bylo třeba pána uvést do obrazu v tom, že potkan je přeci jen diametrálně větší než krysa a že tudíš s myší či krysou by si i dnešní krysařík dovedl poradit, ale u potkana už by síly mohly být příliš vyrovnané :-) Samozřejmě jsem se nesmála pánově neznalosti, spíše tomu jak ti naši miláčkové jsou opečovávaní a asi by nás ani nenapadlo je posílat na potkany, nedej bože je ubytovat v boudě :-) Druhý návštěvník už mě tak nepobavil, když mi sdělil, že mají doma osm fenek a tři psy, samozřejmě bez PP a že by se mu tůůze líbil pes po Ketty. Údiv pána po sdělení, že bych mu psa v žádném případě, natož hnědého neprodala byl značný, protože on nepotřebuje psy "na výstavy", oni "jen tak" chovají.... Také jsme se během mnoha rozhodovů dozvěděli, že jeden z největších rodílů mezi ryským toyem a krysaříkem je v tom, že ruský toy má mít uši okrouhlé :-) kéž by to bylo tak jednoduché a konec šmitec..... :-) Čas k posouzení se tedy nachýlil velmi rychle.
Rozhodčí se choval ke psům velmi dobře, posuzování bylo svižné a jasné. Nejvíce jsem držela palce Colinovi, se kterým udělala Pavla s Petrem hodně práce a evidentně dobré práce, předvedl se hezky v pobyhu i na stole a bylo mu zadáno čekatelství na junioršampiona Slovenska. Bastien je ostřílený matador, který podává stabilní dobrý výkon a výstavy ho baví, odnášel si tedy také dobré hodnocení a titul CAC, kterým splnil podmínky pro přiznání Šampiona Slovenska. Kettynka, ta je moje veselé stříbro, jak jinka a pro moje krásné oči šla by světa kraj, i když prý dělání neplechy doma s Nikitou je zábava mnóóóhem lepší než výstava, pro činorodou Ketty trochu nůďo, ale předvedla se hezky a tak si také odnesla slušný posudek a titul CAC. Co se tedy nepřihodilo, celá naše osádka tří lidí a tří psů se měla utkat o titul nejvyšší a to je vítěz plemene. Kettynce jsem ze srandy šeptala, že uspět je dobré, ale že už to stačí, ať se moc nesnaží, nebo by nás třeba neměl kdo odvézt domů :-))))) to byl vtípek, předváděla se hezky i v tomto posledním klání a to vlastně všichni, jen Colinek trochu poskakoval jako kůzle které chce za "bráchou" co jde o metr za ním :-) Bastien byl jasným favoritem a tak se také stalo, obdržel BOB - vítěz plemene.

Výstavní den se tak nachýlil ke konci, většina kruhů již byla opuštěna, když i my jsme se měli k odchodu. Kettynka si ještě za odměnu vybrala u stánku podle ní sůůůper oranžovou dečku na její oblíbené plazení se po břiše, což paní prodavačce na místě předvedla :-) Doma ji všichni osídlili dle svého uvážení, jak se můžete mrknout na fotkách :-)