WORLD KRYSARIK SHOW - PRAHA ŽOFÍN 8.5.2011

Zraky krysaříčí veřejnosti se upínaly k výstavnímu středobodu roku 2011, dlouhou dobu před vypuknutím první Světové výstavy krysaříků. Členstvo klubu projevilo přání, aby takto prestižní akce byla konána, kde jinde než v Praze. Rozhodnutí to logické a dnes již víme, že asi to nejlepší. Když jsem pak komukoli, koho jsem zvala řekla, že místo konání je Palác Žofín (zajistila Helena Janková), každý jen s úctou pokýval s konstatováním, že lepší místo si snad ani nelze přát. A více si přát? Jsme snad ani nemohli. Mimo krásného místa, vyšlo skvělé počasí, palác Žofín, disponuje milými a ochotnými zaměstnanci. Náš ranní úžas, když jsme "naběhli" vše připravit pro zdárný průběh akce jen dokonala četa čtyř mužíčků v zelených hábitech, kteří pobíhali po budoucím výstavním kruhu a sbírali sebemenší lísteček, klacíček, smítko a téměř dle pravítka vyrovnávali židle po jeho obvodu. Holt, když ve velkém stylu, tak se vším všudy. Takovou pozitivní ranní vzpruhu jsem  potřebovala, protože jsem byla naprosto a úplně nevyspaná. Z pátku na sobotu jen dvě hodiny spánku, protože jsem pilně dokončovala můj sponzoring v podobě hraček ( snad všem krysákům a krysařicím udělaly radost :-), ze soboty na neděli tři hodiny, protože spolubydlící američané z vedlejšího pokoje se rozhodli, že ideální doba na balení věcí před odletem je od 1 do třetí hodiny ranní. Když jsem jim šla vynadat, byla jsem pyšná, jak "dobře" najednou umím anglicky,...holt nouze naučila... :-)) nicméně na nevyspanosti to nic nezměnilo. Spolunocležník Jarmilka na tom nebyla se spaním o nic lépe, ale vše zvládla na jedničku, o našich psech nemluvě, ti spořádaně chrupkali pod nebo nad peřinama. Abychom ranní vstávání neměli ulehčeno, byli jsme ochuzeny o čaj, protože se vyhodily pojistky, čemuž jsme se už jen smály, někdo nám to prostě nepřál :-).

Odpočinek na pokoji přišel po dlouhé cestě vhod, po výborné večeři a popovídání s přáteli jsme využili chviku času k soukromé módní přehlídce oblečků od sponzora výstavy Bobínka. V pruhovaných tričkách v den výstavy budili naši psi též solidní pozornost, vedlejší účinek byl ten, že jsem naše psy mezi pobíhajícími bezpečně poznala :-) Poslední foto snad ani nelze komentovat "pojďte už konečně spát" :-)

Větší, velké a obří akce, zvláště při prvních ročnících jejich konání bývají více či méně poznamenány drobnými nedostatky, zmatky, prodlevami a všemožnými dalšími malými zákeřnostmi, co si skřítci permoníci na organizátory nastraží. Cílem organizačního teamu bylo samozřejmě je co nejvíce minimalizovat, odstranit, či zabránit jejich vzniku tak, aby vystavovatelé i diváci, měli z akce zážitek příjemný a měli pro sebe a své psy pohodlné zázemí po celý den. Věřím, že se to povedlo.
Rekordní účast 101 pražských krysaříků slibovala podívanou, která asi snad ještě vidět nebyla a kladla tak nejen na organizátory, ale i na vystavovatele vysoké nároky. Přesto, že posuzování logicky trvalo delší dobu, bylo dle časových možností proloženo doprovodným programem v podobě dogdancingu, zkoušky povahy a agility, kterého se s vervou zůčastnila naše Enie, nadšenec to pro každou práci. Větší radost než moci si skočit několik skoček a proběhnout tunéél, jsem jí asi nemohla udělat.
Jak již jsem napsala v novinkách, pan rozhodčí Tibor Havelka ze Slovenska dle mě podal excelentní výkon. Jeho posuzování mělo řád, každou zadanou známku či pořadí okomentoval do mikrofonu a sdělil proč rozhodnul jak rozhodnul, tím pádem se posuzování stalo zábavou a poučením i pro nemálo diváků. Za bravurní zvládnutí takového objemu psů se stále korektním jednáním smekám. Dojem z posuzování tohoto rozhodčího mám takový, že se "nehrabe" v maličkostech,ale kouká na opravdovou podstatu zvířete, jeho fyzický fond a celkovou vyvážensot a harmonii. Křehotinky ani hrubost neměly šanci prorazit.  

Pan rozhodčí Tibor Havelka má charisma a rozhodně budí respekt.

Již při zasílání přihlášek na tuto výstavu, kterou jsem podpořila kompletní účastí naší smečky mi bylo nad slunce jasné, že známka Výborná, bude z této akce ceněna zlatem a Velmi dobrá rozhodně nemůže "urazit". Nemýlila jsem se a snad více lidí to vidí též tak a nad případným VD si neláme hlavu. Poprvé jsem se zůčastnila soutěží, původně plánovaných všech, s tím, že až na místě se rozhodnu do kterých nastoupíme. Chovatelskou skupinu jsem pro nejednotnost barev nakonec nepředvedla, pokusit o štěstí jsem se chtěla s párem, Galánkou a Bastienem. Galánka ovšem nehodlala jakékoli přátelské chování Bastiena akceptovat, přesto, že se tolik často vídají a "osoplila" se na něj hned v úvodu, takže elegantní předvedení se nekonalo. Vyžehlit si předvedení se ale Galánce podařilo v soutěži Nejlepší skupina odchovů, kde s potomky Aennie, Bastienem a Colinem zvítězila.
Závěr akce mi přišel velmi hektický až rychlý a to asi proto, že jsem se snažila i být užitečnou a tak když jsem nepředváděla naše hafiky, tak jsem něco podávala, přinášela, vzkazovala....Příjemnou výstavní tečkou bylo, že jsem se s Aennie dostala do užšího výběru tří jedinců o titul BOB a Alfrédkovi z Pašerácké lávky, který jej nakonec získal velmi gratuluji, bylo nám čest s tímto psem soupeřit. O to více asi, že již před delší dobou, než se projevil jako heterozygot pro hněodu barvu, jsem jej zařadila do budoucích plánů jako možného manžela pro Aennie. Čas ukáže, zda toto spojení opravdu uskutečním, či se rozhodnu jinak.

Naše neposedná skupinka odchovů. Foto: Andrea Hvězdová.

Celkově tedy pro mě zůstává dojem z výstavy opravdu hřejivý, přihlášení psi byli spíše vysoké kvality, byla vidět zvířata opravdu typická, některé třídy byly silně obsazené a vyrovnané v typu a rozhodovaly skutečné niance. Skvěle zvládnutá byla propagace, již v předvečer akce nás lidé občas zastavili a dotazovali se, stejně tak na samotném místě. O pražské krysaříky se zajímali diváci, noví zájemci o štěňátka a další... Většina účastníků se také velmi dobře oblékla, adekvátně Světové výstavě, trochu trapně mi ala bylo, když se mě někdo zeptal kdo je ta paní v kovbojském klobouku a já musela přiznat, že naše předsedkyně klubu,.... na další dotaz, že obvykle takoví funkcionáři klubu (byli přítomni dva), nejen že nechybí na takových akcích, ale ještě je podpoří úvodním proslovem, či reprezentací klubu, jsem již neuměla odpovědět,.....překročit svůj vlastní stín asi někteří nedokáží, byť si lepší příležitost k propagaci plemene, která je jedním z pomocných nástrojů k uznání plemene, asi lze jen stěží představit. Slova, se ale velmi srdečně a rád ujal například přítomný Ondřej Suchý, ze kterého vřelý vztah ke krysaříkům je cítit z dálky a my jej následně v rozhovoru mírně škádlili, že jeho Cardinál Nermin by určitě rád kamaráda :-) Novinkou, se kterou se mohli vystavovatelé a návštěvníci setkat byla první Ročenka plemen, která měla být nástinem a ukázkou toho, co hezkého bychom si mohli společně tvořit pro lepší přehled, počtení či vzdělání. Vytvořila ji na vlastní náklady Radka Popková. Škoda, že více CHS nevyužilo možnost zdarma prezentovat své psy.

Pohoda, kterou vyzařují tyto dvě fotografie, byla příznačná pro celý průběh akce.

Co bych přála takové akci do budoucna? Aby nastavená laťka byla pouze zvyšována, aby nové vize, které se objevily byly naplňovány, aby přátelství, která vznikla byla utužována, aby spolupráce, která byla započata byla rozvíjena a neméně důležité........aby pražský krysařík, udržoval naše srdce stále na správném průsečíku lidskosti, demkratického myšlení, solidarity, přejícnosti, vstřícnosti a vzájemného pochopení, abychom si takové akce mohli užít opravdu naplno. A co poháry a vítězství??? Pojímejme je jako pomyslné třešinky na dortu, které jsou pouhým zlomkem kouzeného času, který trávíme po boku tohoto krásného plemene!