HOSTOUŇ - SPECIÁLNÍ VÝSTAVA PK 4.8.2012

Ráno začalo rozbitou sklenicí, střepy všude po kuchyni a následně jejich zametáním a vysáváním, aby nikdo nepřišel k úhoně J Tak jsem usoudila, že nám třeba bude štěstí celý den přát. Odjížděli jsme už kolem čtvrté hodiny ranní, abychom mohli jet v pohodě a bez časového presu. Jen nic nezapomenout – věci pro psiska, psiska samotná J, pet pasy, den předem připravenou svačinku, navigaci, převlečení a hlavně pohodovou náladu . Nebyl by to výlet do daleka aby člověk něco neopomněl, „vybrala“ jsem si to ale na neškodné věci přezutí, hezké páskované sandálky, které jsem si chtěla vzít sebou zůstaly hezky doma, tak jsem byla nuce vystavovat ve sportovních sandálech, mé estetické oko trpělo, protože se do těchto prostor příliš nehodily, ale co už. Cesta šla jako po másle, překvapilo nás, že jsme na místě první, zajistilo nám to ale příjemnou ranní pohodičku, psiska jsme mohli vzít na přilehlou malou louku poběhat a zrelaxovat po dlouhém kodrcání, mezitím jsme pozorovaly letadla startující z Ruzyně s lehkostí, jakoby nevážily mnoho stovek tun.

V loňském roce se účastnila necelá stovka psů a kulturáček praskal ve švech, přesto jsem nevěděla, zda mě má menší účast 59 psů potěšit. Je vidět, že mnoho vystavovatelů, i těch letitých, začínají ztrácet chuť na výstavy jezdit. Mysleme si ale raději milosrdně, že je to způsobeno pouze obdobím dovolené J Náš mini-jongalí tábor jsme umístili na už loni osvědčené místo, kde je pěkný přehled o dění v kruhu, vyzvedli jsme čísla a přivítal nás také moc pěkný a jistě nákladný dárek v podobě velkého nástěnného kalendáře. Už se těším, jak nám příští rok mnoho fotek krysaříků bude velebit některou domácí stěnu. Lehké zpoždění v začátku posuzování není nic neobvyklého, ale následně výstava začala i přes velmi důkladné posuzování a testování povahy každého psa tak nějak v pohodě a klídku plynout. Jako by „sama“, jako by nestála mnoho hodin příprav. Sponzoring byl bohatě zajištěn internetovým obchodem pro pejsky. Ocenit je třeba také důslednou fotodokumentaci všech vítězných psů se snahou každého zachytit opravdu tak, aby mu to slušelo, ne jen tak „plácnout foto“.

Přivezli jsme celkem sedm pejsků, Zuzka Holcová svoje dva kluky Franklina a Eliota. Zaznamenali 50% úspěšnost a vítězství Eliota v takové konkurenci si lze považovat. Navíc panička konkurenčního Huga Nermin se ukázala jako velmi vzdělaná a milá dáma a tak jsme si všichni příjemně popovídali, přála bych vítězství stejně jí, jako našemu psovi, její Hugo ji ale pěkně vypekl a měl v kruhu na práci spoustu věcí, jen ne předvádění… No a na mé handlerské maličkosti ležel „zbytek“ osádky. První šla na řadu Galánka ve třídě čestné, kde v podstatě o nic nejde, předvádí se v ní vítězové mnoha výstav, že jsou stále ve skvělé kondici a toto jsme asi splnili, navíc diváci v těchto třídách mohou vidět nejednoho rodiče či prarodiče psů mladších. V Galánčině případě mohli diváci vidět matku vítěze BOB. Omladina Griffinek s Gertou si vedli více než skvěle, Griffin utržil první místo a první čekatelství na juniorského šampiona, Gerta se spokojila s druhým místem. Ketty ve třídě vítězů bez zaváhání se svojí happy povahou obdržela první titul na čekatelství grandšampiona ČR. No a Enie…záměrně ji nechávám nakonec šikovnou holku naši. Protože ji výstavy stále baví a myslím, že na třídu čestnou je v jejím případě ještě brzy, tak aby nekonkurovala Kettynce, obsadila jsem ji do třídy otevřené. Chtěla jsem si také ověřit, nakolik zvládne konkurovat mladším nastupujícím generacím barevných fen. Pana rozhodčího nadchla a třídu vyhrála a jeho nadšení pro Enie přetrvalo až do samotného závěru výstavy, kdy jí udělil titul vítěze plemene. Excelentní výkon mé milované Enie, která má fantastickou povahu a zvládla obhájit takto vážený titul dva roky po sobě, což se jen tak nepodaří a už vůbec se toto nestává fenám, které mezi léty výstav mají i mateřské starosti a radosti, které se podepíší na kondici. Ocenění nejlepší pár výstavy pro Griffina a Enie a následně druhé místo nejlepší chovatelské stanice už bylo jen třešinkou na dortu. Užili jsme si to všichni.

Mě nesmírně těší výsledky našich pejsků, ale největší odměnou a opravdovým vítězstvím je pro mě jako majitele, který nemá psy pro byznys, že se všichni do jednoho prezentují vesele, jsou šťastní, že spolu „jdeme něco dělat“ a je jedno jestli je to tajtrlíkování v kruhu, nebo běhání po louce, prostě jsme spolu, věříme si a to vše se odráží na radostném projevu. Přijde mi pak směšné po té, co vím, kolik času naším zlatíčkům věnuji, že existují i lidé, kterým je náš pohodový projev trnem v oku a jiní dokonce veřejně na sociálních sítích začnou spekulovat o tom, že jistojistě rozhodčího byl „uplacen“. Asi takový člověk musí být hodně nešťastný, nebo sám zvyklý takové věci dělat – asi by ho vítězství za takové situace těšilo? Jako chovateli, člověku i členu klubu je mi také opravdu nemilé, snažit se dát odpovědi zahraničním chovatelům, kteří se opakovaně ptají, jestli je takové vyjadřování až nenávist po této akci prezentovaná na sociálních sítích standardem členů KPPPK a chovatelů zde v ČR… Úsudek si asi budou muset udělat sami. Mě ale tedy těší velice, že náš projev v kruhu působí takto sehraně, že nám jej někdo závidí, to je nejlepší vizitkou mé péče o naši pidismečku a vážím si toho! Bohužel v dnešní „přející“ době, se ani vítězství na cca jedné výstavě z 18 sezonních neodpouští, možná by stálo za to podívat se, jací psi jsou absolutními vítězi všech ostatních psích výstav letošního roku, kde se vystavovali krysaříci. To bychom možná měli podat stížnost k antimonopolnímu úřadu skoro! Doporučila bych spíše těmto osobám něco jiného,…místo neustálého upouštění žluči na všechny okolo, zkuste heslo „přej a bude ti přáno“ a budete, jak říká moje sestra „happy jak dva grepy“. Evidentně toto heslo by měli mít někteří jako modlitbu před spaním, protože na prestižní akci jakou speciální výstava je, je nezatleskat vítězům tříd trochu „lidsky malé“…tleskání ve třech lidech, které jsme dost často provozovali, bylo asi obrazem atmosféry v KPPPK.

Kettynce některé věci hlava nebere a pak se ne a ne v klidu zvěčnit s vydobytým pohárem :-)

Speciální výstava ale byla jen jedním z pozitivních bodů tohoto dne, dále jsme se jeli podívat na krásná krysomiminka, už se těším, až se zas v Jongalu nějaká narodí. No a už v hodně podvečerních hodinách jsme navštívili Živanice, rodný domov naší úspěšné Kettynky, taky Nikitka a Kamilky. Vynikající večeře, která opravdu přišla k chuti, protože celodenní únava už byla znát, kytice bazalky na rozloučenou a frčeli jsme konečně k domovu za zbytkem jongalíků. Ještě jednou smekám před naší psí výpravou, že jsou pohodoví, úžasní, báječní, milující a asi i tedy docela hezcí dle pana rozhodčího J