NÁRODNÍ VÝSTAVA OSTRAVA – 14. 4. 2012

Ostrava je pro mě jakýsi bermudský trojúhelník trochu, kde ne a ne utržit nějaký ten lepší výsledek J, proto jsem se letos rozhodla fandit odchovům a nevystavovat. Měla jsem beztak příliš jiných psích povinností, jako vyzvednout objednané věci , nabroušené nástroje do salonu a další. Byla jsem také zvědavá na rozhodčí paní Jílkovou, kterou znám od čivav, jak se popere s krysaříky, které posuzovala už v loňském roce. Musím říct, že přístup ke psům měla skvělý, neděsila je, citlivě, ale důkladně si je prohlédla a respektovala specifika malého plemene, což není obvyklé u všech rozhodčích. Oba kluci ve třídě mladých uspěli na výbornou a paní rozhodčí se velmi líbili, u Colina vytkla výšku, což by nevadilo, kdyby nenastaly věci další... Rozhodčí sdělila, že „VŠICHNI ROZHODČÍ DOSTALI POKYN, ABY NEZADÁVALI TITULY VYSOKÝM PSŮM“, a tak, přesto, že některé psy shledává jinak kvalitními, titul nezadala, potud by stále nebyl žádný problém, pokud by tak postupovala u všech přítomných vyšších jedinců. K tomuto bych měla komentář ve dvojí linii:

a)Byli předvedeni i jiní, srovnatelně velcí psi a těmto tituly byly zadány. Dokonce titul BOB získal pes, u kterého by 22,5 cm naměřeným u bonitace věřil jen neznalec plemene. Podle pokynu klubu, by neměl obdržet ani CAC a přesto tvrdím, že to je pěkný pes, kdy v dané konkurenci obdržel BOB právem. Možná by ještě klub měl zřídit další pojem jako „vyšší přiměřeně“, nebo „vyšší nepřiměřeně“ :-)))). Tedy neměla bych nic proti nařízení klubu, bohužel opět a zase nějak tento „pokyn“ platí „jen pro některé“. Pokud chceme takto zasahovat do vlastního úsudku rozhodčích, tak tedy ano, ať se všichni psi měří a vše co je nad míru se nekompromisně odsouvá do netitulové či VD populace. Pokud ale taková opatření zůstanou v rovině „alibismu“, kdy i na poslední klubové akci v Radotíně vyhraje titul BOB zvíře vysoké dle bonitace ( pokud ji lze brát v dnešní době vůbec za bernou minci) 25 cm, tak to asi majitelé jindy "postižených" psů nebudou úplně chápat!!!

b)Jedna strana mince je, proč vyhraje tedy i takový pes, když „ROZHODČÍ DOSTALI POKYN“ – holt asi nějak neposlouchají???..., nebo má snad toto zvíře správné příjmení na to aby vyhrálo? Možná,… kdysi, když jsem s krysaříkem začínala mi nynější předsedkyně klubu řekla „proč si myslíš, že chodím zapisovat do kruhů, všechno je o kontaktech, je potřeba si udělat dobré oko u rozhodčích“….památná to věta a bohužel asi i pravdivá. I věci kolem psů zkrátka dělají „jen“ lidé. Přesto si myslím, že druhá strana mince je neméně důležitou, podstatnou a jen ještě doufám, že stále nezanedbatelnou - kondice psa, jeho kvalita a předvedení. Myslím si, že vůbec není náhodou, že pořád vítězí na výstavách převážně psi na horní hranici výšky, nebo spíše i nad… V případě, že je pes byť o trochu vyšší, ale je v perfektní kondici, bez kosterních nedostatků, s typickými znaky plemene, má skvělou mechaniku pohybu a perfektní předvedení, tak u něj rozhodčí nalézají harmonii lahodící oku, která se snoubí s elegancí a ušlechtilostí. Opravdu je dobré dávat rozhodčím „POKYNY“? Nebudou pak ze strachu z „tytyty“ od klubu zadávat tituly zvířatům až podměrečným? Bude to ku prospěchu zdraví plemene? V době, kdy výsledky měření u bonitací jsou značně pohyblivým parametrem (HPCH pronáší u bonitace věty typu „když budu chtít, tak tomu psovi naměřím i 30cm) se pak může řadový chovatel „kousat do prstů“ a trápit se tím, že má vysoké psy. Jen je pak divné, když si vedle sebe při zápolení o titul BOB stoupnou dva jedinci, kdy jeden má bonitací změřeno 22,5 cm, druhý 23,5 cm, přesto je pouhým okem jasné, že druhý jmenovaný je vyšší tak o čtyři až pět cm….a vida, BOB vyhrál (taky příklad z praxe)…..

Protože nejsem zastáncem nařizování, přikazování a celkově direktivy, které si v jiných oblastech užijeme v životě až dost, tak myslím, že ani rozhodčí nepotřebují od klubu nařizovat, či „doporučovat“. Pokud se objeví jedinec, opravdu kvalitní, který splňuje ideál standardu ve velké míře a to i velikostí, rozhodčí jej „detekují“ a pošlou na stupně nejvyšší a to i opakovaně….příkladem může být v loňském roce velmi úspěšný Wotan z Etaru.

Neodpustila jsem si tento můj zběžný pohled na věc, neobhajuji velké psy, ani mikro psy, všichni chovatelé se mají snažit o ideál standardu, ale nechme „dýchat“ majitele, „nebuzerujme“ rozhodčí (mimo jiné kdo dal klubu oprávnění k takovému kroku „pokynovat“ rozhodčí, oni snad neznají standard?), nevymýšlejme směrnice směrnic, nebo všichni od chovu krysaříka utečou….pokud to tedy není cílem snažení zaštiťujícím se zaklínadlem „ve jménu plemene, či pro dobro plemene“ :-).

Směrnice, pokyny, doporučení a jiné, které nelze aplikovat stylem "rovné podmínky pro všechny" jsou směrnice "nanic" jak pro lidi, tak ve výsledku i pro psy!!!