MORAVSKOSLEZSKÁ NÁRODNÍ VÝSTAVA PSŮ BRNO 17.9.2011

Ranní počasí teda neslibovalo nikterak úžasný den a stěrače cestou do Brna nelenily, aby kapky popohnaly z čelního okna pryč.

 Nicméně, když jsem nabírala kamarádku Hanku, tak už nepršelo a na výstavišti se pomalu ukazovalo sluníčko. To už výstavu provázelo celý den a dodalo jí potřebnou pohodu podzimního dne. Těšila jsem se na setkání mnoha přátel, které se nadmíru vyvedlo. Hanka oslavila na místě kulaté narozeniny a na "minioslavu" s výbornými chlebíčky jí přišli popřát téměř všichni pozvaní. Co se týče posuzování, nelze než složit hold rozhodčímu, který evidentně trpěl značnými bolestmi zad, přesto posuzování zvládl. Celkově bych ale nedokázala říci, jaký "typ" psů se panu rozhodčímu líbil, protože zvítězilo tak "od všeho něco". Zadařilo se Bastienovi, který dojel Grandšampiona, překvapili pak Colinek a Ketty, kteří oba vyběhali ocenění Národní vítěz a Nikita obdržel moc hezký posudek spolu s druhým místem. Fandili jsme také odchovům Eliotovi, Franklinovi a Empathii, kteří svorně obsadili druhá místa, přeci jen na předvedení , zejména u tajtrlíka Eliota (Ozzáka), který v kruhu zatím stíhá pět věcí najednou je ještě co pilovat :-) Posuzování bylo svižné, psům se dobře běhalo po koberci, který byl po celém odvodu kruhu. Na koukanou jela taky Kamilka a poprvé si nanečisto zkusila proběhnout a postavit na stůl, kde ztvárnila postoj alá píďalka obecná, který jsme vůbec netrénovali :-) Výstava neskutečně rychle utekla, sotva jsem měla třičtvrtěhodinku na pokoupení dobrot a granulek a už jsme si to mířili k Ikey a v hledáčku jsme měli nové deky pro hafiky, ty staré určitě udělají radost pejskům v útulku :-) Díky kočárku pro psy, se kterým bych si na maloměstě netroufla vyjet do provozu, si téměř nikdo psů nevšiml, neskutečně praktická a pohodlná věc...
Den jsme zakončili na Kojetínském letišti, kde to kryskám moc svědčí a mají potřebný prostor pro pořádné vyběhání. Po nějaké době se tak opět shledali žluťáskoví sourozenci. Kamilka závidí bráchovi super pevné uši, protože ji s počínající výměnou zubů opět začínají trochu zlobit. Oba taky "přepeřují" a pomalu zarůstají trošku tmavším odstínem žluté, než se nadějeme, budou z nich mladí výrostci. Pochovala jsem si taky Bernardettku, jako by to bylo včera co začala sát mléko, ještě když neměla oddělenou pupeční šňůru, tak se drala o své místo na slunci. Jsem ráda, že je u Hanky. Tento den byl pro mě opravdu krásným a nejspíše i zakončením zážitky a úspěchy nabité výstavní sezony.